Archív autora: Libor Schwarz
Jazd
Několika hodinová cesta do Jazdu pohodlným dálkovým autobusem příjemně uběhla. Město leží mezi dvěma největšími pouštěmi Íránu. Přesto se zde dá relativně dobře přežívat, a to i díky nadmořské výšce nad 1200 metrů. Vodu přivádí z hor velmi starý systém podzemních tunelů zvaných qanáty, které jsou dlouhé desítky kilometrů. V celém Íránu byla vybudována a … Pokračování…
Esfahán
Místo v poušti bylo romantické, probuzení už méně. Jako každou cestu mě o tentokrát poštípal nějaký hmyz. Podle štípanců dokonce dva druhy, ale štěnice to tentokrát nebyly… Komplex perských zahrad je zapsán na seznamu UNESCO. Bágh-e Fin postavené Šáhem Abbásem k němu rovněž patří. Je to nádherný pavilón se zahradou, bazény a vodotrysky, kde se … Pokračování…
Kášán
Ráno Michal dojednal místo busu taxi, kterým jsme se přesunuli o 100 kilometrů dále do Kášánu – starého městečka v poušti. Založeno bylo královnou Zubejdou. Nikoliv tou z pohádky o DrVoštěpovi, ale manželkou chalífy Háruna ar-Rašída. V 10. a 11.století se stalo centrem obchodu a výroby koberců, které se proslavily i na evropských panovnických dvorech. … Pokračování…
Qom
Let do Dubaje proběhl klidně a standardně – část na letišti ztracených a dezorientovaných členů výpravy může mluvit o štěstí, že spoj odlétal až ráno, takže bylo dost času na to, abychom se všichni před odletem zase sešli. Já jsem nechápal, co se přihodilo v letadle za tu chvíli, kdy jsem si na pár minut … Pokračování…
Cesta do Persie
“Seš blázen, co tam budeš dělat?” “Dám ti k vánocům oranžovou kombinézu.” ” Irán je úžasný. A lidi jsou fajn. A měl jsem tam pocit normálního a bezpečného prostředí” “Tu cestu ti docela závidím” Takové rozporuplné byly reakce kamarádů a známých, když jsem jim sdělil, že jedu do Íránu. Stejně rozporuplné, jako je dnešní svět … Pokračování…
Unawatuna
Ráno je zataženo… Zkouším diagnostikovat chorobu, kterou bych mohl mít. Všechno mi manželka ale hned vyvrací – na malárii je krátká inkubační doba, horečka dengue neodpovídá průběhu, proti meningitidě jsem očkován…Teplota mě přechází,ale Janička ztratila hlas. Unawatuna je menší letovisko. Asi už dost populární. V každém případě se ocitáme v trochu jiné Srí Lance…Kromě mnohem … Pokračování…
Yala n.p.
Přestává pršet… V noci jsem se potil více než v sauně. Fleesová bunda byla úplně nacucaná. K ránu mi konečně klesla teplota, takže v půl páté jsme vstávali na safari všichni. Průvodce potvrdil, že je možno vyrazit. Trochu překvapivé, protože voda v noci spíše stále stoupala. Cesta k bráně parku trvala asi hodinu. Počet terénních … Pokračování…
Kataragama
Sedmý den nastává apokalypsa… V noci nás budí zimnice i pod dvěma dekami…oba máme skoro 39°…a nejen to. Budí nás silná vichřice, která se ze všech stran opírá do našeho hotelu a snaží se ho srazit z “nebeské hrany“. Hory bičují přívaly deště. Ráno se naplnily naše černé obavy – všude nastaly sesuvy půdy. Wasa … Pokračování…