Archív autora: Libor Schwarz
Z deníku Mařenky II. (po deseti letech) – Chidenguele
Líně jsme šourali místním trhem s vyřezávanými soškami, tradičními malbami, dřevěnými náušnicemi a barevnými látkami. Zůstali jsme tam pěknou chvíli a vybrali si dárečky, které dovezeme a samozřejmě suvenýr do sbírky-vyřezávanou a ručně malovanou masku a sochu z ebenového dřeva. Po zdlouhavém smlouvání jsme se přesunuli o kousíček dál pro čerstvé ovoce a pečené kuře … Pokračování…
Z deníku Mařenky II. (po deseti letech) – Praya de Tofo
Příštího rána jsme se neskutečně dlouho balili a vyrazili až skoro v půl jedenácté. Strávili jsme prakticky celý den v autě až do příjezdu na Praya de Tofo, kde jsme zůstali další dvě noci. Den nebyl ničím vzrušující, za zmínku však stojí večeře. Nacpali sme se totiž pidi rybkami, mořskými jazyky a završili to směšnými … Pokračování…
Z deníku Mařenky (po deseti letech) – Bazaruto n.p.
Jestli jsem si myslela, že cesta do parku Bahnine byla úmorná, tak cesta na pobřeží byla ještě daleko příšernější-trvala totiž téměř deset hodin.Nikde nic, tu a tam maličká vesnička. Cesta, kterou navigace ukazovala jako hlavní, vypadala jako u nás polní cestička pro pěší, nemluvě o dírách a úmorném vedru. Všichni už jsme byli tak otrávení … Pokračování…
Z deníčku Mařenky II. ( po deseti letech ) – Banhine n.p.
Následujícího dne jsme to obzvlášť nevychytali s časem. Tím, že jsme si ráno dopřávali vejce se slaninou a čekali než uschnou stany, jsme vyrazili téměř v půl desáté. U výjezdu z brány parku jsme se rangerů ptali na cestu do následujícího parku Bahnine. Ti nám popsali nejkratší cestu a tvrdili, že nám to potrvá maximálně … Pokračování…
Z deníku Mařenky II. (po deseti letech) – Limpopo n.p.
Ani následujícího dne se nám nepovedlo vyrazit o moc dříve. A pravděpodobně jsme si vyplácali štěstí na zvířata hned první den, protože kromě antilop, slonů, pštrosů a exotických ptáčků, jsme neviděli žádnou šelmu ani vzácné zvíře. Navíc bylo extrémní horko. Kemp Letaba byl o dost méně romantický než Babule, o dost větší a hlučnější. Naši … Pokračování…
Z deníku Mařenky II. (po deseti letech) – Kruger n.p.
Skoro jsem nechtěla věřit tomu, že by se letošní dovolená obešla bez dramatu. Zatímco v minulých letech se dvakrát stalo, že chybělo jedno místo v letadle nebo se zapomnělo na mojí bezlepkovou stravu, tak letos jsme se nestačili divit už při odbavování. Slečna letuška po nás totiž vyžadovala originál rodného listu Kačenky, protože není plnoletá. … Pokračování…
Epilog…
…všechno má svůj konec a vše zemské je pomíjivé, jak učí buddhismus. U konce je i naše cesta. Naštěstí zatím jen cesta po části severní Indie… Chvílí to vypadalo, že by se mohla neplánovaně prodloužit. Na letišti v Dilí léta úporně trvají na některých bezpečnostních opatřeních, takže jsem přišel o zapalovač, který předtím prošel “ix” … Pokračování…
Shimla…
…byla hlavním letním městem “Britské Indie”, kam se stěhovala vláda, aby přečkala horké letní měsíce. Britové sem pro snadnější přístup vybudovali trať z Kalky pro. Shimla byla pro Brity i horským odpočinkovým místem a britský duch je tu trošku zachován dodnes. Alespoň v koloniálních stavbách. A v určité prestižnosti pro indické turisty, kteří tu tráví … Pokračování…
Údolí Kinnaur…
…se táhne od Láhaul a Spiti a vede tudy stará “dálnice” Hindustán – Tibet, kterou vybudovali ještě Britové. Než jsme k němu dorazili, odbočili jsme do vesnice… s nově postaveným chrámem v čínském stylu. Aby ne, do Činy je to “co by kamenem dohodil”, tedy hranice probíhá po hřebenu nejbližší hory. Vedle chrámu je v … Pokračování…