Z Balkánu na Balkán…

Perla na závěr a nový rozměr pojmu „dohoda“ :
„Cas je dle dohody. Nyni jsem Vam jej sdelil. V sobotu nebude mit kdo od Vas prevzit vozidlo a ja ve 13:00 odletam. Dekuji za pochopeni a navraceni vozidla v patek 5.8.2016 do 10:00. Dekuji.“

A teď skutečná závěrečná perla aneb náš zákazník, náš pán po česku :
„Policie CR, zavolejte zpet, mate pujcene vozidlo vw california, ktere jste mej jiz vratit.“

…

Chtěli jsme vidět pro srovnání i něco z Černé Hory, a tak jsme na doporučení studenta Honzy vyrazili těsně k černohorsko – albánské hranici, kam do moře ústí řeka Buna a vine se odtud dlouhá písečná pláž, kterých není na Jadranu tolik. Místo by to mohlo být hezké – podél řeky jsou po obou přezích dřevěné domky s terasou nad vodou. Silně nám to připomnělo některá místa v Kambodži, Vietnamu či Barmě. Bylo by to hezké, kdyby zde nebylo tolik lidí, kteří sem do plážových barů přijeli především pařit až do rána. A to raději nepíši o neskutečném bordelu, který tu potom zůstával. A protože to byla relativně „free“ zóna s volným stanováním na pláži, bez zázemí a wc, za pláží nebylo téměř kam šlápnout… Po těch stále ještě klidných místech v Albánii téměř kulturní šok. Podtržený ranním zásahem policie z protidrogového. Jako by předznamenal další události…
Poslední koupání v moři jsme si ale užili a druhý den odpoledne odstartovali naši cestu směrem k domovu. Cesta po Jadranské magistrále byla neskutečně pomalá a časově jsme nedokázali dorazit do bosensko-hercegovinského Mostaru, kde jsem chtěli přespat. 80 kilometrů před Mostarem jsme to vzdali a zabočili někam od silnice přeconovat. A zrovna k hlídce policie, která stála na odbočce. Okamžitě nás zastavili a jestli bloudíme. Policista mluvil docela slušně anglicky, snažil se nám pomoci a radil, ať dojedem až do Mostaru. Popojeli jsme pár kilometrů, našli vhodné místo a přespali.

Brzy ráno jsme vyjeli a chtěli být co nejdříve v Mostaru. Po pár kilometrech v nějakém městečku hlídka policie s radarem namířeným daleko do kopce do míst, kde podle cedule začínala obec…68 km/hod, překročení o 18, to bude pěkná pokuta, tak 100 EUR… Policajt asi 25 minut vypisoval nějaká lejstra, potom mi zabavil doklady a předal ústřížek, se kterým mám dojít na pobočku banky ve městě, zaplatit asi 10 EUR (!), přinést potvrzení a on mi vše vrátí a budu moci odjet. Nechápavě jsem na něho koukal..“Já vám těch 10 € dám rovnou, přeci ráno nebudou mít v bance otevřeno.“ „Ale budou, jeďte do SBERBANK v městečku“…Aha..“No a co tu půl hodiny stojíme, tak jste si zapomneli zapnout radar a projelo tu alespoň 20 aut rychelji než já“, bonzuji. „My ho máme schválně vypnutý, musím dokončit případ a potom ho zase zapneme.“ „Takže stačí počkat, až někoho přede mnou chytí a potom mohu jet klidně rychle?“ „Ano“ To jsem už nevydržel a vyprsknul smíchy. Balkánce v uniformě policajta to evidentně pobavilo a začas se smát taky. Je radost vidět, jak někdo pracuje a má při tom dobrou náladu…
V městečku opravdu v 8. hodin otevřela SBERBANK. Paní u přepážky jsem předal „pozdrav od policie“ a tím ji hned po ránu rovněž pobavil. Musel jsem si samozřejmě za poplatek vyměnit eura na jejich marky. „Kovové mince nebereme, jen papírové bankovky.“ „Vrátím vám ale naše kovové mince, ne drobná eura, ty nemáme.“ No jasně, když je neberou..:-) Dobrej systém.

Převzal jsem doklady a ještě jsem se chtěl zeptat, jestli měří, když jsou banky zavřené, ale oba příslušníci byli zabráni do telefonického hovoru. Zanedlouho v další vesnici hlídka policie, která nás opět zastavuje…“Já se z toho pos…, my tam nedojedeme..“pomyslel jsem si nahlas. Příslušník mě začal poučovat, že u nich v Bosně je povinné svícení. Ztuhl mi úsměv, protože mi došlo, že přepínač světel v poloze AUTO na tomto autě bude fungovat jinak než na tom našem doma…Ale dopadlo to naštěstí jen domluvou, ukázal mi, v jaké poloze tady musím mít přepínač a pustil nás dál.

Mostar, rovněž zapsaný na seznamu UNESCO, je opravdu kouzelný. Ale především brzy ráno, kdy tam není ještě tolik turistů a žaluzie stánků a krámků vám nezastíní pohled na toto unikátní městečko. Známý most je už dávno znovu postavený a místní hoši z něho skáčí pro radost a peníze turistů. Dali jsme si ještě pozdní vydatnou snídani, abychom se posilnili na dlouhou cestu zpět. Zvoní mi mobil: „Policie ČR, neoprávněně řídíte vozidlo z půjčovny, které jste měl včera odevzdat.“ Tak to je už i na nás trochu moc… Asi se po překročení hranice dočkám i zatčení…

Nedočkal, vysvětlil jsem příslušníkovi situaci, přeposlal mu komunikaci se zaměstancem půjčovny a po příjezdu jsem se šel „udat“ na policii, neboť mě i auto hledali rozněž v místě bydliště. Moc tomu nerozumím, když jsem s autem na cestách, ale jsem rád, že jsem nakonec nespáchal trestný čin zcizení motorového vozidla, jak to nakonec policie uzavřela. My jsme to ale rozhodně neuzavřeli, protože to pro tohoto „podnikatele“ bude mít soudní dohru…už proto, že nám určitě nevrátí kauci 25 tisíc. A jak jsem později zjistil, podobně je na tom předcházející nájemce kempru…

Pokud chcete zažít „balkánské dobrodružství“, nemusíte tam ani jezdit, stačí využít služeb OXO Karavany (www.oxo-karavany.cz) nebo další jejich půjčovny spojené stejnou osobou Petra Jandy z firmy Jaznak auto s.r.o. z Vince u Mladé Boleslavi, protože díky takovýmto lidem je naše země pevně ukotvena na Balkáně, nikoli na západě.

Nebo si půjčujte vozy v zahraničí, třeba v Africe, tam se to nestane..:-)

Nebo rovnou žijte v jiné zemi…:-)

Ale ani srážka s takovým kreténem nemuže pokazit zážitky z Albánie. Jsme rádi, že jsme ji zastihli ještě trochu „divokou“, než ji zpracuje turistický průmysl. Snad v ní ale ta divokost zůstane i dál, vždyť je živena krví krevní msty…tahle „Kráska s divnou pověstí“.