Nazdar vsichni, ale hlavne Odpadlici,
vcera jsme po dlouhe diskusi prece jen poprali Mirovi a kazdej hodil do klobouku par batu na darek. Ja jsem byl zasadne proti, protoze tradice jsou od toho, aby se drzely a bez nich se stavame vykoreneni, coz bych nikomu, obzvlaste Mirovi nepral 🙂
Dali jsme si po par pulloccich, ponevac lahev byla mala a tak fulllocky ani nesly. Po Johnym nas ovsem Mira prekvapil, zahrabal v baglu, donesl neurcity pytlik a z nej namichal instantni alkoholicke cervene vino. Neuveritelne, ale byl to nas milovany Merlot !
A ted par informaci, aby jste tusili, jak jsme dale cestovali.
V Luong Prabangu jsme se nalodili na lod a se stadem belousu pluli dva dny proti proudu Mekongu. Cestou jsme potkavali v protismeru spoustu narvanych lodi, same bile drzky, vsichni mirili do Prabangu. Noc jsme alternativne stravili na lodi, protoze se nam nechtelo skrabat do kopce do guest housu, jak to delali vsichni ostatni.
V Huay Xai jsme po kratsim pochodaku sedli na autobus a odjeli do Luang Nam Tha. Tam se vyspali a dalsi den odjeli do Muang Singu, coz je snad nejzapadlejsi laosky kout. Nicmene i tam se par bilych promenadovalo po meste, tak jsme odtahli do hor na trek. Prosli jsme par domorodych vesnic a vyskrabali se az na vrchol kopce, kde sidli v praseci vesnici kmen Akka. S tema prasatama nekecam, bylo jich tam asi deset na jednoho obyvatele. V noci byla mensi bourka a
dest a rano psi zabijacka.
Sesli jsme zase dolu a dalsi den se rozjeli znovu k Mekongu, aby jsme dorazili do Huay Xai rychlejsi, ale alternativni cestou. Misto dvou dni jsme to tedy zvladli v jednom, ale znamenalo to 160 km po Mekongu v rychlem clunu. Za dve hodiny. Lod to palila mezi skalisky a sutry fantastickou rychlosti, skakali jsme pres pulmetrove diry tvorene viry a vitr nam rval
vlasy. Velka parada. Nakonec jsme to preci jen stihli do vecera a druhy den prepluli naposledy Mekong do
Thajska.To bylo 18.2. rano.
Pak jsme zamirili na barmskou hranici, ale protoze sejdiri pohranicnici chteli za prechod neskutecne
penez, odlozili jsme Myanmu na neurcito a zamirili do Chiang Mai. To bylo vcera.
Dneska sedim na netu a vsechno to pisu a zitra vecer jedem busikem do Bangkoku a pak uz letime za Vami.
Takze se mejte vsichni fajn a snad se brzy uvidime.
Zdravi Michal