Pro cestu na další zastávku našeho putování jsme zvolili rychlý katamaran CAT COCO. Podle Zdrojů, ale i podle místních, to je jediný rozumný způsob přepravy (kromě letadla). Ostatní místní lodní doprava je zdlouhavá a nepravidelná a bylo by třeba čekat den, dva na to, jestli se něco poplaví naším směrem (něco mi to připomnělo, že by Kapverdy :-). Ovšem od taxikáře jsme zjistili, že ještě o něco rychlejší, lepší a levnější způsob je Praslin Expres. Zatím ale nemůžeme potvrdit.
en odplutí bylo zatím nejhnusnější počasí a informace od taxikáře, že ani letadla nemohla přistát, dávala tušit, že 50.ti kilometrová plavba na Praslin nebude úplně bezproblémová….
Z deníčku Mařenky:
Neděle 3.8.2008
6.den
Ráno jsme vstali v 7.00 h a dobalovali jsme. Za chvíli jsme šli na snídani. Po snídani pro nás přijel taxík který nás odvezl do Victorie. Ve Victorii jsme nastoupili do lodi. V půl desáté jsme se vyrazili. Po cestě jsem se stačila pozvracet a po 2 jsem se pozvracela na záchodě. No něco tak hrozného jsem ještě nezažila a mořská nemoc mi doznívala ještě večer. Když jsme dojeli na Praslin vzali jsme si taxíka který nas dovezl do Tropical vila kde jsme se ubytovali v apartmanu. Za chvili šli rodiče nakoupit a čtvrt hodiny se vrátili a nejednou začalo pršet a pršelo až do večera. Večer šli rodiče hodně daleko pro jídlo. Za hodinu se vratili a přinesli mi kuře s hranolkama a pak jsme šli spát.
Strava nás na Praslinu trochu zklamala a projevovalo se zde více to, co uvádí Zdroj, totiž že kvalita jídla neodpovídá ceně. Měli jsme smůlu v tom, že ačkoli jsme si pronajali apartmán s kuchyní a s možností grilování, bylo obtížné koupit ryby (na rozdíl od Mahé, kde to problém nebyl žádný a nabídka byla skvělá, my jsme tam neměli možnost jejich přípravy, ale francouzko-kreolská kuchyně v restauraci našeho ubytování byla bezkonkurenční). Restaurace na Praslinu jsou poměrně drahé (12-15 Rs za hlavní chod) , porce malé nebo neodpovídající ceně a nabídka místních „take away“ zařízení s místní kuchyní opravdu omezená. Paní domácí nám ale přenechala část skvělého úlovku jejího syna, takže na výbornou rybu nakonec přeci jen došlo.
Praslin je podle Zdrojů méně turistický než Mahe. No nevím, podle čeho tak usuzovat, když vše je zde orientováno právě na turisty a ceny jsou tudíž vyšší než na Mahe. Rovněž zde podle nařízení vlády musí turista platit v cizí měně nebo kartou a platby může přijímat jen autorizovaná osoba 🙂 Jak ji mám poznat se však už nepíše.
Z deníčku Mařenky:
Pondělí 4.8.2008 7.den Ráno nám maminka a udělala k snídani tousty ve vajíčku a s rajčaty. Po snídani jsme čekali na jednu paní která přišla až ve 12 h. Když odešla šli jsme čekat na autobus který nás odvezl na pláž. Na pláži to bylo moc hezké procházeli jsme se a za chvíli byl už večer a my jsme jeli domů. A k večeři jsme si dali pizzu.Pravdou je, že se zde nachází jedna z deseti nejkrásnějších pláží na světě – Anse Lazio. Nevím, proč tomu tak je, ale v první chvílí jsem nerozuměli, podle jakých kritérií to je hodnoceno. Pláž pěkná, ale proč jedna z nejhezčích na světě? Asi podle bílého písku, dobrého přístupu, křištálové vody a malým vlnám. Zdroj uvádí, že tam nevede silnice a musí se kus pěšky přes strmý kopec a že tam díky tomu není moc lidí. Jenže se tam dá přijet autem a parkoviště bylo docela plné, tudíž i pláž byla na místní poměry přelidněná. Podle Zdroje tam je vyhlášená restaurace BonBon Plume. To je pravda, jen jsme očekávali místní restauraci s dobrou kreolskou a rybí kuchyní na pláži a ne ubrusy, nutnost rezervace a platbu kartou. A když tam místní borec začal osekávat mačetou kokosáky a turisté si to začali točit a fotit,dostavilo se poměrně silné znechucení museli jsme prchnout na druhou stranu pláže, kde už byl jen ten tropický ráj. Na druhý pohled jsme uznali, že pláž má skutečně něco do sebe a že ji můžeme zařadit i na náš top ten seznam a nějaký čas našeho pobytu na Praslinu jsme na ni strávili :-). Nejvíce si ji ale vychutnáte, pokud přijdete z opačné strany přes horu Mont Plaisir a nejdříve výstupem a potom asi půlhodinovým sestupem, kdy se otevře nádherné panorama, dojdete úplně splaveni na pláž a ponoření do křišťálové vody je odpovědí, proč je tohle místo jedno z nejlepších ke koupání na světě.
Z deníčku Mařenky:
Úterý 5.8.2008
8.den
Po snídani jsme jeli autobusem na Cote d’Or. Odkud jsme jeli malou ale krásnou lodičkou na několik ostrůvků. První z nich byl Cousin island ostrov ptáků. Tento ostrov byl plný nádherných ptáčků ale taky tam byli komáři kteří nás ale hrozně zeštípali ale hrozně. Po prohlídce ostrova jsme jeli na další ostrov jménem Curieuse Island kde jsme dělali B.B.Q. Poté jsme šli takovou hezkou cestou kde jsme viděli spoustu krabů a taky jsme viděli spoustu volně žijících sloních želv. Pak jsme jeli na další ostrov, který se jmenoval St. Pierre na tomto ostrově jsme nevystupovali protože byl moc malý ale zato jsme šnorchlovali. To bylo moc hezké viděli jsme hvězdice a různé krásné ryby a taky jsme viděli dvě krásné karety. Za chvíli jsme jeli na Praslin a potom autobusem domů.
Zdroj upozorňuje, že pokud se chystáte navštívit ostrov s ptačí rezervací Cousin, nemáte zapomenout přibalit repelent. Ten jsme sice přibalit zapomněli, ale stejně by to nebylo nic platné, protože takový útok krvežíznivých trapičů jsme ještě nezažili. Štípance na rukách se slily v jeden velký cucanec (škoda, že to nevyniklo na fotografii…). Holčičky musely dostat Zyrtec, aby se nerozškrabaly do krve.Takže prohlídka v davu turistů byla bojem s moskyty a časem pro udělání alespoň pár neroztřesených záběrů. Pro ornitologa by to ale byl ráj.
Z deníčku Mařenky:
Středa 6.8.2008
9.den
Ráno po snídani jsme jeli autem na Anse Lazio, Cesta na pláž nám trvala asi hodinu. Když jsme přišli na pláž, hned jsme se šli vykoupat moře bylo nádherně čisté a průzračné. Anse Lazio patří mezi 10 nejhezčích pláží na světě a v půl páté jsme jeli zpět domů.
Ostrov La Digue měl být původně několikadenní zastávkou našeho putování. Je však velmi malý a sehnat ubytování za rozumnou cenu nevyšlo, takže jsme se se tam vypravili lodi na jednodenní výlet. Podle Zdrojů to je nejméně turisticky rozvinutý ostrov, což v praxi znamená, že kromě turistů, hotelů a bungalovů zde místních moc nepotkáte. Na druhou stranu má ostrov asi nejvíce africkou („no stress“) atmosféru. Nejsou zde auta a přemísťujete se na kole nebo tradičně volským povozem. Pár nákladáčků s lavicemi na přepravu turistů tu ale už je. Lákadlem jsou samozřejmě krásné pláže. Nejvíce fotografovanou (ano, je to ta, která je na každém obrázku, kalendáři nebo katalogu ze Seychell) je Source d’Argent s obrovskými granitovými balvany, oslnivě bílým pískem a scenérií tvořenou palmami. Bohužel poměrně přeplněná a také se na jako jediné platí vstupné 3EUR za osobu. Myslel jsem, že zvládneme obejít celý ostrov, ale nějak jsem si zapomněl spočítat, že i když má jenom 4 km délky a 2 km šířky, kolem a jednou přes ostrov to dá dohromady poměrně slušnou tůru. Dohnal jsme rodinku alespoň přes „kopeček“ na druhou stranu k pláži Grand Anse. Krásné vlny, jen opravdu výrazná tabule, že se koupání nedoporučuje kvůli velmi silným spodním proudům. Tak jsme se šli splavení vykoupat do vln, ze kterých Kačenka hrůzou dostala malý hysterák a potom hned pádili zpět, abychom stihli podvečerní loď zpět. Ještě jeden den na LaDigue by to chtělo…
Z deníčku Mařenky:
Čtvrtek 7.8.2008
10.den
Ráno jsme jeli do přístavu a lodí jsme jeli na ostrov jménem LaDigue. Na LaDigue jsme se procházeli a pak jsme šli do muzea kde jsme viděli jak se rozlupuje ořech a taky jsme viděli sloní želvy a pak jsme se šli vykoupat na pláž. Poté jsme přešli horu a tam jsme se najedli a vykoupali na pláži se zabalovacími vlnami. Pak jsme šli zpět na loď a domů.
Pátek 8.8.2008
11.den
Ráno jsme jeli na Anse Lazio. Já jsem byla celý den naložená ve vodě a byly pěkné zabalovací vlny které mě občas pěkně spláchly. Večer jsme měla pěkně červený obličej a taky oči. Maminka mi dala na obličej kalciovku a pak jsme šli spát.
Jedním z nejzajímavějším místem na Pralinu a Seychellech vůbec je národní park Vallee de Mai s původním pralesem a hlavně symbolem celých ostrovů – plodem palmy coco de mai ve tvaru ženského klína. Mnohem směšnější jsou samčí palmy, které pozná pozná úplně každý :-). Místo je to opravdu úžasné, s mnoha dalšími endemickými palmami, živočichy a ptáky. Nejskvělejší bylo, že mnohé z nich jsme opravdu zahlédli. Abychom si místo užili, zvolili jsme nejdelší dvouhodinovou trasu. Zdroj uvádí hodinovou trasu vedoucí kolem vodopádu, ale žádná taková kolem vodopádu tam není. Kolem vodopádu vede silnice. Na výběr jsou 3 trasy – hodinová, 1,5 a dvouhodinová.
Vallee sice znamená údolí, ale tohle je zaříznuté v pěkném kopci. Rovněž mě trochu zarazilo, že v seznamu UNESCO zanesený park protíná prostředkem v podstatě hlavní silnice ostrova. Ale asi nesla prokopat jinde. Alespoň jsme každý den cestou měli krásný výhled z autobusu a mohli vyhlížet ony úžasné palmy.
Z deníčku Mařenky:
Sobota 9.8.2008
12.den
Po snídani jsme jeli na Vallee de Mai kde jsme viděli coco de mer samčí a samičí plody. Bylo to tam moc hezké viděli jsme spoustu ptáčků a zvířat například pták bulbul, green gecko, treefrog, seychellessking, bronzeeyed gecko, largesnail a pak prelin snail atd. Vallee de Mai je pod ochranou unesco a je to taky nejstarší prales na Pralinu. A ještě jsme také viděli spoustu endemických palem. Když jsme si všechno prohlídli jeli jsme autobusem na Cot d’Or kde jsme si dali pizzu na pláži. A pak jsme se koupali a za chvíli jsme jeli domu.
Na neděli jsme naplánoval změnu v podobě výletu na malou opuštěnou pláž nedaleko Anse Lazio. Nacvičenou pěší trasou jsme se vydali tímto směrem a chvíli hledali odbočku směrem plánovaným. Pak nastalo to, v čem jsem opravdu dobrý a co jsem zmínil hned v úvodu, totiž to krátkodobé peklo. Místo během 20.ti minut dosažitelného koupání na jedné z nejhezčích pláží na světě Anse Lazio, nastalo hodinu a půl dlouhé koupání ve vlastním potu, pochod pralesem stezkou, která vypadala, že tudy opravdu, ale opravdu dlouho nikdo nešel, přeskakování potoků, podlézání padlých palem, strmé výstupy a sestupy,brodění hustým pralesem. Šel jsem raději napřed, abych nemusel snášet nenávistné pohledy a pláč dětí. Nakonec jsme přeci jenom dorazili k pláži Anse Georgette, která se nacházela hned vedle golfového hřiště nejluxusnějšího hotelového komplexu. Bohužel, moc opuštěná nebyla, protože tam vozíčky vozily hotelové hosty. Ale moc jich tam nebylo, protože tam byla cedule s upozorněním na nebezpečné proudy. Těsně před koncem sestupu na pláž nás čekala cedule s nápisem DO NOT ENTER. Tu jsme ale zcela ignorovali, neboť návrat zpět stejnou cestou by mohl pro mě znamenat prudké zhoršení rodinných vztahů :-). Zpět jsme se večer vraceli celkem pohodovou cestou přes golfové hřiště. Dozvěděli jsme se, že vstup na tuto pláž přísně střeženého komplexu je možný po předchozí telefonické domluvě, kdy vás ostraha na na základě povolení vpustí dovnitř. My jsme ale přišli ze směru, ze kterého by nikdo příchod neočekával. Byl to hezký nedělní výlet.
Poznámka pod čarou – Zdroj uvádí že tato pláž patří rovněž mezi 10 nejlepších na světě, ale to je asi nějaký divný seznam. Pěkná sice je, ale do top ten rozhodně nepatří.
Z deníčku Mařenky:
Neděle 10.8.2008
13.den
Po snídani jsme jeli autobusem na Anse Lazio. Z Anse Lazia jsme šli na jinou pláž. Cesta byla nejdřív zarostlá a pak byla kamenitá a klouzavá a taky strašně dlouhá. Když jsme přišli ke golfovému hřišti zjistili jsme že se to dá jít jinudy a je to kratší. Já jsem byla trochu naštvaná ale zase bylo dobré že jsme nemuseli jít zpět tou samou cestou. Pláž byla nádherná bylo tam krásně modrozelené moře a taky krásně zabalovací vlny před kterýma jsem občas zdrhala. V půl páté jsme šli na autobus a zpět domů.