Asi 160 km vzdušnou čarou severně od Medíny, se nachází dříve vulkanicky aktivní oblast. Poslední aktivita byla zaznamenána relativně nedávno – asi před 250 lety. Cesta lávovými poli a písečnými úseky s hlubokými vyjetými kolejemi poprvé prověřila Nissana X-trail. A nás zase prověřil podvečerní výstup na bílou sopku. Je to zajímavost tohoto místa, že naproti sobě kdysi soptily dvě sopky. Jedna, jak ji nejčastěji známe, z té vytékala černá láva, která zalila kilometry krajiny, postupně tuhla a vytvářela nejrůznější útvary a lávové trubky. V opozici k ní vyvěral z druhé sopky na povrch jiný materiál, než černé magma – popílek, který se usazoval v mohutných vrstvách, tlakem vznikal tuf světlé barvy s obsahem dalších hornin jako například pemzy a vytvářel ostrý kontrast k černým lávovým polím.
Z výstupu jsme se vraceli už za tmy a za tmy jsme rozdělávali stany. Našel jsem vhodné místo na přespání, ze kterého mě ale vyhnal nasládlý puch. Ten postupně donutil i ostatní posunout stany. Nebylo to ale úplně účinné, protože smrad se stále vracel. Až ráno jsme zjistili, že kousek od tábořiště leží ještě ne zcela sluncem vybělené kosti velblouda. Ty rovněž tvoří kontrast s černou lávou.
