Další přírodní pozoruhodností severní oblasti, je 15 kilometrů dlouhé Wadí Disa. K jeho začátku jsme se dostali po setmění. Tábořili jsme u skály, kterou osvětloval plápolající oheň, Lukáš skvěle uvařil večeři, nad námi večerní obloha plná hvězd a kolem nás plno bzučících a bodajících komárů, které ráno nemilosrdně vystřídaly mouchy.
Ráno skupinka vyrazila na túru skrz celou datlovou soutěsku. Jmenuje se podle datlových palem, které zde rostou. Dočervena zbarvené skály tvoří s ranním sluncem fotogenické scenérie, které se zrcadlí v tekoucí vodě. Ta stéká od poloviny wadí, místy vytváří potůček, místy docela hluboký potok. S Lukášem jsme skrz wadí přepravovali obě auta. V hlubokém mokrém písku bylo třeba několikrát použít lano, ale i po deštích jsme průjezd zvládli.
Wadí je jedno z nejkrásnějších a také čím dál více navštěvované. Na jeho konci vzniká turistická infrastruktura a jednou možná budou návštěvníky přepravovat skrz soutěsku vozítka a ani nohu si nebudou muset namočit. Ale dnes ještě ne…
V okolí jsou rovněž pozoruhodné skály. Jen jsem litoval, že nemáme čas počkat na podvečerní skunce. Na jednom z nejhezčích míst se začíná budovat hotelový resort. Tam jsem vůbec nelitoval, že ještě nestojí.
Cesta nás zavedla do sedla saudskoarabských „Dolomitů“. Ano, tak moc je jejich panorama ostrých štítu připomíná. Chybí jen sníh.
V sedle nám chtěli zapózovat na fotografii dva mladí velbloudáři. Pozvali nás k nim na velbloudí laban. Přišlo nám to zajímavé, tak jsme souhlasili, že si těch pár kilometrů a 15 minut zajedeme. Jenže to bylo jejich arabských 15 minut… a k tomu docela slušný offroad. Poslední úsek nás už museli převézt terénní Toyotou, jak byl terén těžký. Laban sice neměli, zato zahájili na FB „live“ vysílání naší návstevy, jakou asi nikdy ještě nezažili. A nakonec to bylo fajn i pro nás, protože takové fotografie velbloudů s panoramaty rudých skal v zapadajícím slunci jsme zatím neměli možnost pořídit. Pro obě strany nezapomenutelný zážitek.
