Pomalu se začínáme vracet zpět k našemu výchozího bodu – do Medíny. Ráno si prohlédneme přístavní město Al Wajh se starou mešitou. Historické domy, stavěné z kusů korálů, začínají vstávat z ruin a brzy zde bude opět hezké historické centrum. A když jsme na pobřeží Rudého moře, tak plán je i koupání. Má to ale dva háčky – přístup do moře je z této strany pobřeží hodně obtížný až nemožný. Dlouhý mělký břeh tvoří hmoty korálů jen těžko překonatelné bez rizika poranění nohy a po dlouhé mělčině následuje většinou korálová stěna a hlubina. Druhý háček je ten, že se zde vlastně nesmí vůbec koupat. Po celém pobřeží jsou rozmístěny domky pobřežní stráže. Navíc koupání jen v plavkách je už z principu v takto konzervativní zemi nepřijatelné.
Lukáš získavá informace, kde je možný přístup do moře. Jedem tedy poměrně dlouho podél pobřeží až k malému zálivu, kde je písečný břeh a přístup do moře. Rychle natahujeme plavky, rozbalujeme koberec a vařič, abychom předstírali odpolední piknik a honem bežíme do vody. Dlouhá mělčina, pískem zkalená voda a jedna rozříznutá pata o ostrý korál nás uplným požitkem nenaplnila, ale cíl vykoupat se v Rudém moři v Saúdské Arábii je splněn. Netrvalo dlouho a pobřežní hlídka se přiblížila. Ještě nám dali čas na převlečení, ale potom přijeli až k nám a nekompromisně nás vykázali na jiné místo, kde je sice ošklivá plážička a budova policie nebo armády, ale údajně se tam dá něco jako koupat. Balíme a odjíždíme v doprovodu na určené místo. To nás už ke koupeli rozhodně neláká, tak pokračujeme dál dlouhým přejezdem na jednu z posledních zastávek našeho putování severem Saudské Arábie.
