Když se vysloví název této země, lidem se vybaví většinou 3 věci: válka, válka, válka. A potom ještě: teroristi, Taliban a opium. To první tady bylo 30 let – nejdříve bratrská internacionalní pomoc, kterou známe i my… Potom bratrovražedná válka, která zrodila Taliban. A nakonec operace Trvalá svoboda, která po tolika letech přinesla ústup Američanů a jejich spojenců a předání země Talibanu. A to nakonec přineslo relativní klid a mír. A možnost tuto zemi navštívit a poznat trochu z její bohaté historie a přírodních krás.
Když jsme se na cestu připravovali, spojil jsem se s cestovateli, kteří zemi navštívili v posledních měsících, abych zjistil, co je dovoleno a co už opět dovoleno není. Situace se totiž mění každý měsíc podle toho, jak vládnoucí Taliban utahuje šrouby. A ani po rozhovorech s nimi jsem nebyl moudřejší v tom, kam se nakonec dostaneme a kam bude moci Janička vstoupit. Protože NE znamená opravdu ne. A to znamená odvézt ženu do hotelu a nechat ji tam, protože sama se nikde pohybovat nesmí. Ale cokoliv platilo minulý měsíc, nemusí platit v květnu.
Už přílet prověřil, co můžeme čekat. Na letišti u kontroly jsem neměl zvací dopis, který jsem odevzdal na ambasádě. Zapomněl jsem 2 pasové fotografie, které vždy vozím, neměl jsem telefon na místní kontakt, který nás bude provázet. Neznal jsem adresu hotelu v Kábulu. Na úvod docela dost, aby nás poslali domů… Naštěstí to dobře dopadlo. Asi na talibánce zapůsobila Janička v černé abaji a hidžábu 🙂
Jedna z prvních věcí, kterou je třeba po příletu udělat, je pořízení místního oblečení. Turista je úkaz velmi ojedinělý, stejně jako znalost angličtiny místního obyvatelstva. “Tourist” by mohlo být totiž snadno zaměnitelné za “terorist” , a to fakt nechcete. Stejně tak nechcete přitahovat pozornost ozbrojených talibanských hlídek, kterých je plný Kábul. Znamená to také sundat šperky a náramky. I tak na ulici poutáme pozornost. Zírají hlavně na Janičku, i když má na sobě abaju a hidžáb. Ale za muslimy nás považují. Mě dokonce nazvali “Hadzisajbem”, tedy tím, kdo vykonal hadžu – svatou pouť do Mekky. A vlastně to je skoro pravda, když si vzpomenu na loňskou cestu do Saúdské Arábie 🙂
