Alespoň trochu pochopit dnešní Afghánistán znamená podívat se nejdříve na jeho historii a etnické složení.
Na území dnešního Afghánistánu vznikaly a zanikaly staré civilizace. Území bylo obydleno už ve starší době kamenné. Nejstarší vyspělou říší byla Baktrie, která již v 7. století před Kristem překvapovala svým pokrokem a stavbami. V 1. století před Kristem ovládli území Peršané. Ty porazil Alexandr Makedonský více než 300 let před naším letopočtem a započala řecká nadvláda a vliv. Ještě předtím se začal z východu šířit buddhismus, který se zde držel až do příchodu islámu v 7. století po Kristu. Z této doby se dochovaly řecko – buddhistické památky a kultura. Zemi střídavě ovládali Parthové z Iránu, Kušánové z území Číny, Heftalité, členové kmenového svazu obývajícího stepi jižně od pohoří Altaje a nakonec Arabové šířící mečem islám. Mezi samostatnými vladaři v té době vynikali perští Sámánovci, kteří vytvořili politicky i kulturně nejvyspělejší Samánský stát. Následoval turecký vliv, vláda a vznik mocné říše se sídlem v Ghazně. Zde působili významné osobnosti, jako proslulý lékař Avicenna, slavný geograf, matematik, a fyzik Abú Rajhán al-Bírúní, perští básníci včetně Abolkáse Ferdousího z Túsu, který sepsal slavnou epickou Knihu králů (Šáhnáme). Ve 13. století pustošili Afghánistán stejně jako jiná území Mongolové pod vedením Čingischána a stal se součástí jeho říše. Ve 14. století sem vtrhl další turkomongol Timur se svojí krutou partou. Vláda Timurovců ale znamenala velký kulturní rozvoj. Později východní Afghánistán patřil k indické říši Velkých Mughalů. Západní území byla pod vládou perské šíitské dynastie Safíjovců. V 18. století se podařilo paštunským kmenům vytvořit první afghánskou říši. K rozpadu přispěla v 19. století Velká Británie, která chtěla po Indii ovládnout i Afghánistán. Uplatňování britského vlivu vyústilo ve tři britsko-afghánské války. Britům se tu ovšem zvítězit nikdy nepodařilo. Války ale způsobovaly velmi turbulentní události, přiklon k Rusku, budování centralizovaného absolutistického státu, vznik levicových hnutí, sbližování se sovětským Ruskem, etapy reforem a vyvolávání odporu konzervativních náboženských vrstev společnosti až k převzetí moci nevzdělaným důstojníkem Habíbulláhem v roce 1929, vyhlášení boje za víru (džihád) a upevnění islámské ideologie. Oživení nastalo za vlády Nádira šáha (krále) počátkem 30. let 19. století. Ten byl zavražděn a na trůn nastoupil jeho syn Záhir šáh. S pomocí SSSR vybudoval řadu továren. Po II. světové válce se rozvíjela pomoc ze strany USA a budování zavlažovacích systémů, které by umožnily rozvoj zemědělství. Později byly podle sovětského vzoru vyhlášeny pětiletky, vznikly levicové organizace a přibývalo prosovětsky a marxisticky orientovaných vrstev společnosti. V roce 1973 svrhli protimonarchističtí důstojníci krále Záhira šáha, vyhlásili republiku a došlo k příklonu „napravo“. Proti diktátorskému vládnutí se ale vzepřela nejen opozice, což vyústilo ve vítězství levice a nastolení vlády prosovětské marxistické Revoluční rady. „Soudružské třenice“ využil Hafízulláh Amín, který převzal moc, nechal zlikvidovat nebo uvěznit ostatní soudruhy. Rozpoutaný teror pod praporem přechodu od feudalismu k socialismu byl moc i pro soudruhy v Moskvě, kteří po podepsání smlouvu o přátelství, dobrém sousedství a spolupráci v roce 1979 zahájili bratrskou pomoc, obsadili vojensky Afghánistán a dosadili správně orientovaného Babraka Karmala jako generálního tajemníka. Okupace trvala do roku 1989, kdy se SSSR rozpadl. Od toho momentu se datuje ona více známa historie této země. I když jsem se snažil o maximalní zestručnění a zjednodušení historie, je patrné, co všechno se odehrávalo a odehrává na tomto území. A k tomu nelze pominout i etnický faktor…
Asi 60% obyvatelstva jsou Paštunové, dále Tádžici, Balúčové a Núristánci. Turkmeni, Uzbeci, Kirgizové, Ajmáci a Hazarové, kteří jsou potomci Mongolů po dobytí území Čingischánem. Hlavní jazyk je pašto a darí (perština). Muslimů je 100%, většinově Sunnité, zbytek Šíité. Zajímavé je, že toto dělení jde i po etnické linii – Šíité jsou převážně Hazarové, horští Tádžici, Pársíbánové a Kizilbaši. A toto etnické složení vytváří mnoho třecích ploch vedoucích k bojům mezi těmito skupinami. Menšiny mají pocit utlačování ze strany většinových Paštunů. Hrdí Paštuni jsou přesvědčeni, že v zemi bude pořádek, pokud ji budou spravovat oni. S přihlédnutím k jistým charakterovým rysům a zájmům ostatních etnik to je do značné míry pravda. Ale rovněž každý Talib je Paštun, ovšem ne každý Paštun je Talib… V tom aby se někdo vyznal, natož návštěvník. A do toho vstupuje komplikovaný vztah k samotným cizincům. Historická je nevraživost k Britům po třech válkách, kdy padl více jak milion Afghánců a snad v každé rodině byl někdo z předků zabitý. Jednou z nejhorším nadávek je označení za „syna Angličanky“. Překvapivě vztah k Rusům je celkem pozitivní, a to i přes deset let bojů. Bez rozdílu, zda se jedná o Talibánce nebo odpůrce Talibánu, je vztah k USA velmi negativní. Uplynulo ještě málo let od jejich stažení a první skupina je považuje za nepřátele, proti kterým bojovala, druhá za zrádce, kteří je odevzdali zpět Talibáncům, které nadále je v rámci dohod financují a tím udržují režim, se kterým nejsou spokojeni. Ozbrojených Talibánců je již na 400 tisíc a jsou schopni kontrolovat prakticky celou zemi. Odpůrců je hodně, ale pokud se nenajde nikdo, kdo by je z nějakého důvodu financoval a ozbrojil, Taliban bude zemi kontrolovat dál. Opačný případ ale znamená opět další občanskou válku. A aby toho nebylo málo, na severu země operuje ISIS. Ten je ale nepřítel a Taliban proti němu bojuje…
Ani samotní Afghánci nedokáží odhadnout budoucnost země. Jen doufají, že bude mírová a země začne konečně vzkvétat. Potenciál k tomu má – ohromné nerostné bohatství v podobě největších zásob lithia, dále mědi, železné rudy, smaragdů a dalších drahých kamenů nebo polodrahokamů a zlata. K tomu nádherné hory a památky starých civilizací. Můžeme držet palce, aby se podařilo. A taky se toho účastnit, jinak všechny příležitosti zužitkuje Čína, Rusko a arabský svět.
Za vlády posledního krále fungoval Afghánistán jako otevřená země, která se přikláněla k západnímu stylu života. Kábul byl zastávkou hippies na cestě do Indie, v ulicích dívky v minisukních, pil se alkohol, kouřil hašiš a obrázky byly podobné jako z Íránu. Zatímco tam po islámské revoluci nastal návrat k fundamentálnímu islámu, v Afghánistánu začali koketovat pod vlivem SSSR se socialismem a komunismem. Po ruské invazi proti okupantům povstali mudžahedíni podporovaní USA. Deset let bojů skončilo v roce 1989 stažením vojsk a popravou komunistického prezidenta Nadzibuláha. Mudžahedíni byli složeni z různých etnických skupin, které měli svoje velitele. Sestavili vládu, která ale dlouho nevydržela, protože velitelé a představitelé skupin začali sledovat vlastní cíle, až nakonec došlo k bojům mezi těmito skupinami a občanské válce, která devastovala zemi více než sovětská okupace. Odpovědí byl vznik Talibánu ze dvou nejsilnějších paštunskych skupin, porážka ostatních, nadšení obyvatel z míru a zklamání nad zavedením přísného fundamentálního islámu. V roce 2001 zahájilo USA operaci Trvalá svoboda. Důvodem bylo odmítnutí Talibánců vydat Usámu bin Ládina a ukončit financovaní Al Kaidy. Bin Ládin byl nakonec dopaden a zabit v Pákistánu a po 20 letech bojů došlo ke stažení USA a jejich spojenců. Zemi poté po rychlé ofenzívě ovládl Talibán. Naštěstí nedošlo k vraždění těch, kteří spolupracovali s Američany, ať už to bylo součástí dohody o předání moci nebo jen prozřetelným rozhodnutím talibanského vedení. Následoval návrat přísných islámských pravidel, i když zatím ne v podobě jako za první vlády Talibanu. Jakým směrem půjde další vývoj, ukáže až čas. Zda dojde k postupnému uvolňování, opětovné možnosti vzdělávání dívek a otevírání se světu nebo k utahování šroubů. V každém případě jsou Afghánci šťastní, že po 40 letech boje skončily a v zemi je zaváděn pořádek. A to i za cenu ztrát velké části osobních svobod a dříve možných činností.
A jací jsou samotní Afghánci? Hrdí, houževnatí a nezlomní. To dokázali i léty bojů, kdy je nikomu nepodařilo porazit. Jsou zvyklí bojovat, přičemž generace mladších Talibů nezná v podstatě nic než boj a válku. Jsou to generace tvrdých zkušených bojovníků, kteří neváhají použít zbraň. Těžko po jedné návštěvě vůbec definovat povahu Afghánců, ale co je nejvíce viditelné vůči nám jako turistům je zvědavost či nedůvěra, především ale jejich ohromná pohostinnost a srdečnost. Pro hosta vše, a to i tam, kde jsme se jen krátce stavili – například v hotelu na severu, kdy nám majitel nabídl svůj vůz, průvodce po památkách a jako pozornost snídani, oběd i večeři, a to včetně člověka, který se o nás staral, když jsme něco potřebovali. Starostlivost našeho kamaráda, jeho rodiny a místních přátel o nás a naše bezpečí byla v pravdě nepopsatelná.
A jak vykreslit současnou situaci? Taliban zavedl tvrdá pravidla, která často postrádají logiku i oporu v Koránu. Muži jsou povinni nosit vousy a tradiční oblečení. Ženy musí být zahalené a venku smí být jen v přítomnosti svého muže. Je zakázána hudba a zábava. Vzdělání je omezeno u dívek – školu mohou navštěvovat maximálně do 6. třídy a další studium není možné. Školy jsou soukromé nebo talibanské. Obavu o budoucnost může vzbuzovat i vymývání mozků dětem na těchto náboženských školách. Ženy ještě mohou pracovat, ale ty, které práci ztratily nebo přerušily kvůli porodu, ji těžko získají zpět. Do parků, zahrad i národního parku nesmí ženy vůbec nebo jen v určitý den, kdy tam naopak nesmí vstoupit muži. Často ale bylo patrné, že si to ženy už nechtějí nechat líbit a talibánce jednoduše často ignorují. Naštěstí Talibán není ISIS a za tyto prohřešky provinilce hned nezabíjí. Přístup k ženám, jejich vzdělávání, postavení a uplatnění bude zásadní pro posouzení vývoje řízení společnosti Talibánem. Je zde zakázán alkohol, kouření i hašiš. Islám zapovídá zobrazování živých bytostí a talibanská náboženská policie vše dovedla k takovým absurditám, že se musí zamalovávat obličeje na reklamách, dokonce včetně rybích hlav na reklamních poutačích restaurací. Barbarské zničení starých budhistických soch v Bamyánu bylo pomyslným vrcholem. Američani zaměstnávali dříve tisíce místních. Teď je o práci nouze. Důsledkem je ekonomické zchudnutí Afghánců. To je viditelné i na obsazenosti míst ve vyhlášených restauracích. Nejen proto velká část společnosti Talibán nenávidí. Jakýkoliv náznak otevřeného odporu je ale zadušen v samém počátku. Na vedoucích místech jsou často Talibové bez adekvátního vzdělání a zkušenosti. Kdo zažil socialismus, zná dobře tyto znaky totality. Ty jsou ostatně společné pro jakoukoliv fundamentální ideologii, která se dostane k moci . Ať to byl národní socialismus, fašismus, komunismus, ale i nově se tvořící různé populisticko-národnostní směry v Evropě či u nás, které by po získání vlivu potlačily jakékoliv projevy svobodného chování a myšlení, které není v souladu s jejich světonázorem. Nechť je to pro nás náležitým varováním.
(historické údaje čerpány z knihy J. Marka – Afghánistán – stručná historie států, za což pomyslně děkuji)