Tak tohle je zatím nejlepší historka. Takhle nasranej Pá nebyl za celou dobu 🙂 Ale od začátku, protože tenhle příběh se neodehrál v jeden den.
Při odjezdu z Meteory Pá naplánoval zastávku na nejvýznamnější památce této oblasti – dodonskén divadle s věštírnou. Místo leží nedaleko od dálnice táhnoucí se horami, s řadou tunelů. Navigace nás ale vyvedla mimo dálnici a zpět na ni do protisměru, takže jsme přejeli v opačném směru dlouhý úsek s tunely a zaplatili podruhé mýtné, abychom se mohli opět až na odbočce na Meteoru vrátit zpět a mýtné si zaplatit potřetí…
Tím ovšem příběh neúspěšné návštěvy věštírny neskončil. Po dvoudenním odpočinku na opravdu hezké pláži, kde mě nikdo neomezoval, jsme zamířili na sever do hor. Vyrazili jsme včas, tak Pá zamířil z jiné strany opět do Dodoni, že ukáže malé h, jak taková věštírna vypadá. První navigace nás ale přivedla někam, kde Dodoni rozhodně není… Řídili jsme se tedy navigací Google. Ta nás vedla prudkými horskými silničkami tak dlouho, že začínalo být jasné, že tady nejvýznamnější památka nebude… Cesta skončila uprostřed vesničky, kde se nás pán ptal, jestli nám může pomoci. Pá mu říkal, co hledáme a že je asi chyba v navigaci. Pán se smál, že nejsme jediní, kdo hledá podle Google Dodoni a končí u nich.
To už měl Pá fakt dost, protože jsme ztratili zbytečně spoustu času. Navíc se po cestě šílenými horskými silničkami přihodilo něco, o čem mi Pá pod trestem smrti zakázal psát a stálo ho další zbytečný peníze. To už Pá jen ječel, že se na nějakou blbou věštírnu může fakt vysrat. Nechápu to, protože přeci když chci do věštírny, tak si musím předem nechat věštit, jestli je příhodná chvíle na takovou cestu a jestli tam šťastně dorazím… Haf.
