Z východu jsme přejížděli celé Řecko zase na západ, až k Jónskému moři. Cestou jsme se stavili na nějakým zbořeništi s hezkejma sloupama a mozaikama, kde mě páníčkové vláčeli v příšerným vedru po celým rozsáhlým areálu. Byl jsem tak vysušený, že jsem nemohl pomočit ani všechny památky, které jsem chtěl. Do muzea mě naštěstí už netahali, ale nechali mě v autě na sluníčku, takže jsem si moc nepomohl. Jmenuje se to tam Pella a narodil se tam Alexander Veliký.
Další úmorná zastávka byla Veria. Chodili jsme úzkými uličkami turecké čtvrti nahoru dolů, kolem rozpadlých i oprávněných domů a starých kostelů. Nejhezčí byla malá židovská část se synagogou. Kousek od ní je platan, na který Turci pověsili metropolitu.
Navečer jsme zajeli ještě do Verjiny, kde mě už nikam netahali a šli si prohlédnout pohřebiště makedonských králů, kde je i pohřben Filip II., kterého tu zapíchli na svatbě svojí dcery.
Večer jsme konečně dorazili mezi vysoké skály a já se těšil, jak si to v nich další den užiju. Jenže na těch skalách byly staré stavby s křížem, kam se valily davy směšně oblečených lidí. Dovnitř mě nepustili. Byl jsem rád, protože tam byli divný páni v hábitech a napadlo mě, že to mohou být ty teroristi nebo islamisti, jak se teď o nich furt mluví. Asi ano, protože nutili návštěvníky, aby se zahalovali. Čekání mě ale nebavilo, tak jsem aspoň ňafal z jedné skály na druhou, kdy se to náramně rozléhalo pravoslavným tichem…Ňaf
