…je centrem a posvátným místem sikhského náboženství, které, měřeno počtem stoupenců, je sedmým největším na světě. Zakladatelem této víry je Guru Nának. Viditelným znakem Sikhů je jejich oděv s turbanem zakryvajicí dlouhé vlasy, které si stejně jako vousy nezkracují a jsou symbolem přirozenosti. Zahnutá dýka symbolizuje, ale i slouží k ochraně slabších. Ocelový náramek na zápěstí představuje jednotu boha. Guru Nána a devět jeho žáků sepsali knihu učení Guru Grant Sahib. Ta je uložena ve Zlatém chrámu v Amritsaru, kam ji každé ráno přináší a večer zase odnáší. Nejslavnější sikhský chrám je pokryt měděný plechem, který je pozlacen několika tunami zlata. Leží uprostřed posvátného jezera v chrámovém komplexu z bílého mramoru. Pohled na něj je opravdu impozantní. Atmosféru místa ale dotvářejí stovky nebo spíše tisíce poutníků a nahlas čtené modlitby ze svaté knihy napsané ve zvláštním zpěvném rytmu, aby se věřící mohli “naladit” na stejnou frekvenci a meditovat.
Všichni návštěvníci bez rozdílu víry jsou vítáni, mají možnost se ubytovat v přilehlých ubytovnách a je zde k dispozici bezplatně jídlo v oddělených obrovských jídelnách. Pro mě bylo až neuvěřitelné, kolik návštěvníků dokáží v nekonečných cyklech nakrmit. Stejně nekonečný je i rachot plechového nádobí, které musí neustále umývat a opět pouštět do oběhu.
Nutno napsat, že všude je vzorně uklizeno, protože stejně nekonečně zametají a vytírají.
Přes své tolerantní náboženství neměli Sikhové ve své historii lehký osud. Známý je amritsarský masakr při pokojné demonstraci proti britské nadvládě. Ještě známější ale bude atentát na Indíru Ghándiovou spáchaný příslušníkem její sikhské ochranky. Tomu předcházela krvavě potlačená akce sikhských separatistů, kteří se opevnili v komplexu Zlatého chrámu. Rozkaz k zásahu speciálních jednotek vydala právě ministerská předsedkyně. Po atentátu následovaly pogromy na Sikhy, a to i v Dilí.
Písmem není snadné zachytit jedinečnost místa. Několik hodin jsem s nutnou pokrývkou hlavy a bosý strávil procházením kolem jezera a Zlatého chrámu pod žhnoucím sluncem i večerní oblohou. Poslouchal zpěv modliteb, posedával ve stínu s poutníky, pozoroval práci dobrovolných pomocníků, kteří podávali věřícím vodu, myli nádobí nebo ve slavnostních uniformách dělali dobrovolnou stráž. Do Zlatého chrámu jsem ale čtyřhodinovou frontu vzdal.. Ovšem podařilo se mi shlédnout rituál odnášení Knihy učení na ozdobných zlatých nosítkách. Byla to zlatá tečka za výjimečným místem.
