…je hlavním letním turistickým městem státu Džamu a Kašmír. Leží nedaleko pákistánské hranice. Pokud se v Kašmíru začne něco dít, je to nejčastěji tady. Proto je zde velká přítomnost armády viditelná téměř na každém kroku.
Stejně jako množství místních návštěvníků, i nás láká staré město s dřevěnými mešitami a jezero Dal, na kterém kotví 1400 houseboatů. To vše zarámováno vysokými štíty hor.
Dorazili jsme sem v podvečer po celodenní úmorné jízdě z města Džamu a ubytovali se na jednom z houseboatů. Ty zde začali stavět Britové, protože jako cizinci nesměli vlastnit půdu. Většina “lodních domů” je ale mladšího data.
V informacích a průvodcích najdeme zprávy o “uvězněných” turistech, které propustili až poté, co z nich vytáhli většinu peněz za všemožné služby a zboží, které vlastně předtím nepotřebovali. Průběh našeho pobytu byl obdobný…ale nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsme četli. Zaplatili a nakoupili jsme v podstatě to, co jsme chtěli.
Po jezeře připravují lidi i všemožné zboží loďky zvané šikary. Některé úplně obyčejné, jiné nazdobené, barevné a vypolštářované. Ty pohodlné slouží k projížďkám po dvacetikilometrovém jezeře Dal. To má mnohá romantická zákoutí, plovoucí obchody i obchody stojící na kůlech či ostrůvcích lemující vodní “ulice” nebo úzké zarostlé kanály propojující různá místa jezera. Méně romantický je pohled na všudypřítomný plastový odpad. Ten je ostatně všude v Indii. V ohromným množstvích je vyvážen do vyschlých koryt řek, aby byl v době monzunových déšťů spláchnut do oceánu a rozdělen mezi zbytek světa… Doba plastová.
Ve starém městě jsou ojedinělé dřevěné mešity. Jsou čtvercového půdorysu, bez minaretů a s centrální věží. Žádné takové se jinde nenachází. Postupně jsme si je prohlédli. Džamia – největší z nich, jsme navštívili v době bohoslužby. Překvapivě nás tam vpustili a ještě překvapivější byla tolerance stovek věřících, kteří se tam právě modlili a my jsme je v této intimní chvíli fotili. Ani jeden z nich se neohradil a nevykázal nás bezvěrce ven.
Mughalové, vládci Indie v 16. a 17. století zde vystavěli nádherné symetrické zahrady s vodotrysky a vodními toky směřujícími do jezera. Neváhali absolvovat mnohodenní cesty, aby zde v nadmořské výšce 1500 metrů trávili letní dny.
I pro nás to byla úleva po 40. stupňových vedrech dole v nížině…
