Monte Albán a centrální údolí

Oaxaca není jen kulinářský zážitek, jak by se mohlo zdát z předchozího povídání. Nedaleký Monte Albán byl centrem staré zapotécké kultury. Vznikl strategicky na Bílé hoře, jejíž vrchol byl „uříznut“ a Zapotekové zde vybudovali svoje hlavní centrum. Přijeli jsme sem brzy ráno, aby jsme si toto krásné místo stačili prohlédnout ješte nezaplněné turisty. I když samotná hora je jen 400 metrů nad údolím, panoramatický výhled do okolí v ranním oparu je okouzlující. Místo působí až mysticky. Však se také předpokládá, že mělo především náboženský význam, protože zde nebyla voda a tudíž nebylo úplně vhodné pro běžný život. Centrální náměstí je 300 metrů dlouhé a 200 metrů široké. Stačí se zastavit, posadit do stínu a prohlížet si všechny okolní stavby a představovat si, jak se zde žilo před více jak 2 000 lety, vystoupat a usednout na jižní platformu a shůry pozorovat všechny stavby a tvary. Bylo zde objeveno několik hrobů. Bohužel ani jedna z významných hrobek již není přístupná. Na kamenných deskách jedné z budov jsou takzvaní Tanečníci. Jedna hypotéza říká, že se jedná o náčelníky porobených kmenů, jímž některým crčí krev z uříznutých genitálii ( což může vysvětlovat následný tanec :), druhá říká, že může jít o tělesně postižené ( a ti asi tancovat nebudou ). Odpoledne jsme jeli oaxackým údolím do Mitly – města mrtvých. Soudí se, že se zde pohřbívala vysoká šlechta Zapotéků. Stavby jsou skládáné z drobných cihel s výběžky, které tvoří ojedinělé kamenné mozaiky. Diky tomuto skládání bez malty či jiných pojidel přestály nejedno zemětřesení. Budovy jsou stavěny tak,že uprostřed je patio, kde se odehrával život ve dne. Malba na omítkách měla červenou barvu. Asi proto, že že zde kněží obětovali bohům mnoho krvavých obětí. Na zpáteční cestě jsme se ješte zastavili v jedné z palíren mezkalu, prohlédli si 2 000 let starý obrovitý strom, před další cestou si zašli do tržnice na grilovaná masa a vydali se na noční přejezd dále směrem na Guatemalu.