Autobusy jsou sice luxusní, ovšem samotná noční jízda horami byla zběsilá jako kdekoli na podobných místech na světě, kde se na předpisy příliš nehraje. Jediná možná poloha byla v sedě pevně zabořen do sedačky, nejlépe připoután. Na záchodě jsem si připadal podobně jako při plavbě lodí na rozbouřeném moři. I žaludek jsem měl podobně na vodě, navíc plný grilovaného masa. Moc jsme se nevyspali. Ráno jsme přijeli do Tuxtla Gutierez,hlavního města státu Chiapas, kde nic moc není, ale posunuli jsme se kousek dál na začátek nádherného, v nejhubším místě až 1000 metrů hlubokého kaňonu Del Sumidero. Splavným se stal po vybudování hydroelektrárny, která vyrábí 25% vodní energie Mexika. Kaňon je pozoruhodný rostlinstvem a zvířectvem. Pozorovali jsme krokodýly, sopiloty ( černé supovité ptáky), pelikány, volavky, opice a zahlédli jsme orla, nejspíš stredoamerického 🙂 70 kilometrová cesta tam a zpět příjemně ubíhala a byla dobrou relaxací po probdělé noci. Odpoledne jsme si prošli Chiapa del Corso, kde jsme si dali něco jako guláš, který se vaří v tomto státě. Mají i skvělou držkovku, která je trochu jiná než naše a plavou v ní držky větší než ty naše, ale chutná znamenitě. V devadesátých letech došlo v Chiapasu k povstání zapatistů vedené Subcomandantem Marcosem proti centrální vládě, drancování přírodního bohatství, globalizaci, neoliberalismu a práva místních chudých indiánů. Vládní vojska povstání tvrdě potlačila a zabila či zavraždila některé místní vůdce. Nicméně Chiapas si určitou větší autonomii vydobyl. Marcos je zajímavá postava – objevoval se vždy v černé kukle, s nezbytnou dýmkou.Dlouho nebyla známá jeho pravá identita. Levicový intelektuál a univerzitní profesor Rafael Guillén se snažil sjednotit levicovou frontu, ale jeho snaha vyšla doztracena. Naštěstí. Obrázky Marcose si můžete pořídit na tričkách nebo místo panáčka Kena na hraní. Domorodé obyvatelstvo je zde k cizincům poměrně nedůvěřivé a ješte více než jinde v Mexiku nemají rádi focení a dávají to najevo dost razantně. Někdy pěstí, někdy kamenem.