…se táhne od Láhaul a Spiti a vede tudy stará “dálnice” Hindustán – Tibet, kterou vybudovali ještě Britové. Než jsme k němu dorazili, odbočili jsme do vesnice… s nově postaveným chrámem v čínském stylu. Aby ne, do Činy je to “co by kamenem dohodil”, tedy hranice probíhá po hřebenu nejbližší hory. Vedle chrámu je v malé svatyni umístěna mumie Lámy v meditační poloze. Zemřel zřejmě zcela připraven…
Ještě v relativně nedávné době byl Kinnaur hezkým klidným místem, ale vhodné přírodní podmínky pro vybudování soustavy hydroelektráren změnily údolí v poloindustriální oblast. Himačalpradéš je nejen soběstačný v pokrytí spotřeby energie, ale může ji i vyvážet. Za cenu “ukradení” vody z řek a vysídlení některých vesnic. Obvyklá cena za pokrok a rozvoj… Hezké je to tam, kde vystoupáte po svazích vysoko nad údolí nebo zajedete do postranního údolí daleko za betonové stavby. Tam naleznete původní dřevěné domky s břidlicovými střechami a rozlehlé sady jabloní, které se pěstují v Indii právě zde. Kinnauřané patří k árijským kmenům a jejich charakteristickým znakem jsou thepangy – plstěné kloboučky se zeleným lemem.
Klikatou silničkou jsme vystoupali 800 m nad údolí do Kalpy – turisticky oblíbené vesnice na hřebeni. Podle legendy zde vv zimě přebýval bůh Šiva. Buddhistický chrám má charakteristickou břidlicovou střechu a je zdoben bohatou dřevořezbou. Stejně jako staré domy, je vybudován střídavě z kamene a dřevěných trámů, aby odolával zemětřesení. Nikoliv jako nové betonovo – cihlové domy…
Další den jsme vystoupali do údolí Sangla. Tam, kde končí betonové stavby, začíná skutečně krásné údolí s vesničkami s dřevěnými domky a břidlicovými střechami. Odlišný ráz dodávají i ohromné cedry himálajské, staré 300 až 500 let. Obsahují velké množství pryskyřic a při procházce lesem cítíte intenzivně jejich vůní.
Další ráno jsme ještě zavítali do Chitkulu – “poslední vesnice v Indii”, která je zcela charakteristická pro tuto oblast.
Noc jsme strávili opět výše nad údolím v městečku Saráhan.