Panajachel je přezdíván “gringotenango”. Netřeba překládat…Dokonce zde občas mluví anglicky a v mnoha restauracích a barech, kterých je zde opravdu požehnaně, jsou nabídky rovněž psané anglicky. Panajachel je výchozím místem pro výlety po jezeře Atitlán a návštěvě vesnic na jeho březích. Jezero ve výšce 1500 metrů vyplňuje ohromný kráter bývalé sopky. Je až 300 metrů hluboké a lemují ho sopky San Pedro a Atitlán, vysoké přes tři tisíce metrů. I diky tomu patří k nejkrásnějším jezerům nejen v Guatemale. Po ránu jsme vypluli přes jezero do San Pedro de Laguna. Prohlédli jsme ekologickou produkci kávy a my jsme si ji koupili druhé kilo. Poflakovali jsme se po břehu, našli jsme si terasu s výhledem na jezero, zírali a popíjeli vychlazené pivko a horkou guatemalskou kávu. Den příjemně ubíhal. Odpoledne jsme se po dlouhém handrkování o ceně lístků přeplavili do Santiaga, centra šamanských rituálů. Kult starého boha Maximona je velmi pevný. Rada starších každý rok tajnou volbou vybere váženého muže, v jehož domě Maximon, tedy jeho dřevěná figura ověšená hedvábím, přebývá a kde probíhají obřady a lidé se k němu modlí. Nosí mu obětiny v podobě ovoce, svíček, ale nejčastěji kořalky a cigaret. Maximon rád kouří a k povinnosti zvoleného může patří rovněž oklepávání popele z cigaret. Šaman provádí obřady podle přání a potřeb lidí – za úspěch v obchodě, za zdraví někoho nebo dobré známky ve škole. Cirkulace Maximona má význam v tom, že se moc nekoncentruje na dlouhou dobu do rukou jedné osoby. Velmi užitečné a moudré… Večer jsme si dali vynikající rybu z jezera a připili Pavlovi na zdraví a na rychlou epitelizaci.