Chichén Itzá – město krvavých obětí

Kolem poledne jsme přijeli na jednu z nejvýznamnějších památek na Yucatánském poloostrově – Chichén Itzá. Vybudována byla Mayi v 9. století, později ji obsadili výbojní Toltékové, aby ješte později splynuli a obohatili původní kulturu. Svědčí o tom jak nálezy toltéckého kultu okřídleného hada Quetzalcoátla, tak i mayského boha deště Chaka. Pro Pavla se podařilo vypůjčit invalidní vozík, takže jsme mohli vyrazit na Bělehrááád, paní Millerová, tedy na Chichén Itzááá. Žádné jiné místo, které jsme navštívili, není tak přeplněné davy turistů. To s sebou přineslo omezení vstupu na mnoho míst, které ješte před více jak deseti lety mohl Pavel s Evou bez omezení procházet. To ale nic nemění na tom, že Chichén Itzá je úžasné místo s impozantními stavbami. Mayové byli výborní astrologové a celá hlavní Kukalkánova pyramida je obrovským kalendářem. V den jarní a podzimní rovnodennosti tvoří světlo a stín hada lezoucího po schodišti nahoru nebo dolů. Všechny mayské stavby jsou orientovány vzhledem k poloze hvězd, slunce a měsíce. Dokázali budovat mnohakilometrové přímočaré cesty džunglí spojující jejich sídla. Kněží z kopule observatoře “El Caracom” zde vyhlašovali data rituálů nebo výsadby či sklizně kukuřice. Bohužel vnitřek se šnekovitým schodištěm rovněž není přístupný. Vytesané motivy na Plošině lebek svědčí o lidských obětech stejně jako kamenné postavy držící mísy na lidská srdce. Obětováni nebyli jen otroci nebo zajatci, ale i členové vysoké šlechty. Oběť byla pro vyvoleného nejvyšší poctou. Sám panovník si ostnatým klacíkem propichoval jazyk, uši nebo penis a cákající krev obětovaná bohům zajišťovala, že slunce druhý den opět vyjde. Je zde i největší hřiště na pelotu – rituální hru s tvrdým kaučukovým míčem, který bylo třeba prohodit kamenným kruhem umístěným na vysokých zdech. Nesmělo se hrát rukou, ale používali se části těla chráněná silnou kůži. Jeden člen nebo celé družstvo, není přesně známo zda vítězné nebo poražené, bylo obětováno. Nedaleko je posvátná propusť neboli “cenote”, tvořící obrovskou přirozenou studni. Těch je na celém Yucatánu velké množství a vyhloubily je podzemní řeky v masivní vápencové desce. Přes davy turistů byla Chichén Itzá důstojnou tečkou za naším putováním za starými Mayi. V nedalekém městečku Pité jsme zašli na poslední večeři, dali si místní specialitu sopa lima a panuchos (fazolemi plněné tortillas s masem a zeleninou) a před poslední nocí si jsme si stylově připili výbornou tequilou, v mém případě paradoxně první (!) za mexickou cestu.