Jsme v Africe. Tady prostě připojení na internet není. Sice jsme si ho u O2 předplatili, ale nějak opět soudruzi udělali chybu, protože hned v uvítací SMS stojí, že přenos dat není podporován…Od šestého dne se na net až téměř do konce cesty už nedostaneme.
Poušť Namib pokrývá 15% Namibie a je jednou z nejstarších pouští na zemi. Táhne se 2 000 km podél pobřeží v šířce 50 – 150 km. Ačkoli je poušť Namib největší pouští Namibie, takřka se nám nepodařilo trefit její nejhezčí části v národním parku Namib Naukluft, který zabírá plochu 50 tisíc km². Nejdříve jsme minuli odbočku na vedlejší silnici, která prochází jednou z nejhezčích částí, protože na mě Janička nedávala dost pozor :-). Ta se napojuje na hlavní silnici, po které jsme jeli i my, ale brzdy jsme opět ztratili správou cestu a minuli tak další nejhezčí část pouště. Zato jsme jeli hodně rozbitou cestou nezajímavou krajinou. Mapu jsem neroztrhal ani tentokrát…
Namib není pouští podle zažité představy nekonečného moře písku. Poušť je tak stará, že se zvířata i rostliny stačily přizpůsobit prostředí. Je plná rostlin i živočichů, i když zde spadne jen asi 20 mm strážek ročně.
 |
| Zdroj Namibie 2012 |
Přiblížili jsme se místu, které je jedním z nejnavštěvovanějších a nejvíce fotografovaných v Namibii. Od toho nás ale ještě dělila jedna velmi větrná noc.
Na tomto místě ještě odbočím a učiním několik poznámek k ostatním cestovatelům.
Zatím se nám po tolika letech cestování a návštěv různých koutů světa nestalo, že bychom potkali takové panoptikum turistů. Nikdy se nám ještě nestávalo, že by nikdo neřekl alespoň “Hi nebo How are you, či Hola”, když se někde potkáte. A to ani v koupelně nebo na vyhlídce, kde se sejde jen pár lidí. Jezdí sem ?kempovat? lidi, kteří to dělají zřejmě poprvé v životě. Těžké a výkonné terénní vozy řídí řidiči, kteří jsou schopni zapadnout takřka kdekoli, protože netuší, jak se zapíná 4×4… To vše se dá pochopit. Vše, až na to “Hi”. Když někdo pozdraví, tak je to většinou někdo starší. Nejpříjemnější byl jeden pár “táta s tátou”, které jsme potkávali na různých místech při různých situacích. Například polovyčerpané a poloztracené v poušti. Nebo padající v jednom kaňonu. Vždy, když jsme je potom potkali, hlásili, že ještě žiji 🙂
Hlavní důvod ale bude ten, že sem nejezdí baťůžkáři, ale jiná skupina cestovatelů.