Vstali jsme brzy, abychom byli u brány národního parku v době otevření. I tak jsme si vystáli pěknou frontu. No jasně jedno z nejnavštěvovanějších míst, které žádná cestovka nevynechá. Také jedno z nejfotografovanějších. Obrázky odtud naleznete ve všech publikacích o Namibii. V každém případě zajímavé, kouzelné a fotogenické místo. Už samotná 60.kilometrová cesta je zážitek. Široké údolí se zužuje s je lemováno ohromnými červenými hvězdicovými dunami, které vypadají jako hory. Pštrosi, přímorožci s antilopy skákavé lemují obě strany údolí, ve kterém v podzemí teče řekla Tsauchab, jejíž koryto lemují zelené akácie. Ty suché lemují bývalé koryto.
Stará řeka Tsauchab se ztrácí v poušti tak, jako většina řek v této části Afriky, které nikdy nedostihnou oceán.
Poslední úsek na zastávku aut je jen pro 4×4. Ten poslední úsek jsem řídil s pevně semknutou řítí… Nedaleko údolí Sussosvlei je ještě jedno – Dead Vlei. Pro nás bylo toto údolí kouzelnější, protože na bílé pánvi stojí všemožně pokroucené, černé suché akácie, staré až 500 let. Pozadí tvoří červený písek a modrá obloha. Fotograf prožívá na tomto místě extázi…
Návrat k autu jsme si zpestřili výšlapem na dunu a sestupem po jejím hřebeni. Počkali jsme si na téměř polední slunce, takže jsme si to parádně užili. Druhé údolí nás po tomto trochu zklamalo, ale jezero uprostřed pouště tvořené v poušti mizející řekou je rovněž pozoruhodné.
Po návratu z údolí jsme v podvečerním slunci sestoupili do úzkého kaňonu Sesriem, který před ….vyloubila tehdy mohutná řeka Tsauchab
V zapadajícím slunci vytvářel zajímavé pohledy a příležitosti pro další fotky.
Den byl docela náročný a po večeři jsme se brzy uložili, abychom se v nejvíce větrné noci skoro nevyspali. Na dobrou noc nás ještě zvědavé přišel okouknout párek roztomilých psů ušatých.
