Dosáhli jsme nejsevernějšího bodu naší cesty – města Opuwo. Dále jsou už jen lvi…tedy obrazně řečeno. Dále začíná těžko přístupná divočina, která je jen málo dotčenou oblastí. V okolí žijí kmeny ještě tradičním způsobem života. Ovšem i sem se již pomalu vkrádá “civilizace”.
Ráno nás, ještě s pár dalšími turisty, zavezl místní průvodce do vesnice Himbů. Himbové jsou stejného etnika jako dominantní Hererové, ale tvoří pouze asi 1% minoritu. Žijí ale stále polokočovným tradičním způsobem, kdy muži opouštějí na část roku se svými stády vesnice. Náš průvodce požádal náčelníka o svolení k návštěvě. Himbové jsou přátelští, rádi se zdraví podáním ruky a pozdravem “MORO, MORO”. Nás si spíše tak osahávali, pro ně je stále neobvyklé setkání s “bílou tváří”. Přišlo jim legrační, že muži mají jen jednu ženu, 2-3 děti a doma maximálně psa a kočku. Muže respektují, pokud má 4 a více čen. Žena je ženou, pokud má 10 a více dětí. Koz je třeba mít alespoň 20. Nechápali, že když chceme jíst, tak si nepodojíme kozu, ale jsme si něco koupit do obchodu. Jako odpověď na otázku, odkud pocházíme, jsme museli ukázat směr. Ze severu. Nevědí, kolik je jim let, vědí, že se narodili, když bylo sucho nebo byl déšť. Ženy se nikdy nemyjí. Dvakrát denně se natírají červenou hlinkou a hygienu provádí nad kouřem z vonného dřeva. Vodu nosí do vesnice ženy, myjí se pouze muži. Pro nás málo pochopitelné, ale voda je zde stále vzácností. Ženy nosí tradiční oblečení – bederní koženou roušku, ozdoby a do copánků zapletené, hlinkou obalené vlasy. Na hlavě zvláštní korunku z kozlečí kůže jako symbol vdané ženy Tradičně se oblékají i děti, kterým jako znak krásy vyrážejí dolní přední zuby. Mezerka mezi předními zuby je tak sexy…:-). Některé ženy jsou zde opravdu hezké, bez výrazných “negroidních” rysů. Muži jsou štíhlí a vysocí.
Ovšem civilizace proniká i sem – muži se již tradičně neoblékají. Přestože se tomu brání, občas nějaké dítě chodí do školy. Je velkou snahou vlády, aby chodily všechny děti. Návštěva byla zakončena nabídkou a prodejem jejich tradičních výrobků. Trochu jsme byli v rozpacích. Na jednu stranu, získané peníze slouží vesnici. Na druhou stranu pochybnost, zda poslouží správně. Každým nákupem jiných předmětů nebo potravin se stále více zasahuje do jejich tradičního způsobu života. A myslím, že zásahy budou postupně více a více měnit jejich život. Možná to byla jedna z posledních příležitostí ještě vidět něco z původní Afriky.
Odpolední návštěva Opuwa nás v tom více utvrdila. Město je zajímavou směsicí lidí, protože zde žijí i kmeny z Angoly. A samozřejmě odlišní Hererové. A taky jsme viděli, jak zde různě zevlují a za obdržené peníze nasávají pivo…Civilizace se nedá zastavit.
Ovšem stále ještě převážily pozitivní pocity z místa a lidí, kteří si ještě drží vazbu na svoje předky a předávají si dědictví z dávných pokolení až do dnešních dnů.
