Cestu zpět jsme absolvovali trochu odlišným způsobem. Běžně následuje přejezd vlakem do Cuzca.
Tím jsme sice rovněž odjížděli, ale vystoupili jsme po zhruba dvou hodinách cesty v OLLANTAYTAMBO. Zde jsme přespali a ráno si prohlédli rozsáhlé zbytky inckého chrámu a města. Město, stejně jako všechny incké stavby, je vystavěno v závislosti na poloze slunce. Chrám samotný je hlavou ležící lamy a v určitém okamžiku slunce tvoří její oko a sluneční kužel osvětluje místo dřívější pyramidy. Ollantaytambo bylo vystavěno z ohromných kamenných kvádrů, které se dopravovaly ze vzdálenosti 6km. Ani španělům se nepodařilo napoprvé město dobýt. Vítězství Manca Inky bylo slavné, nevydrželo však příliš dlouho…
Místo je skutečně velmi zajímavé a na jeho prohlídku je třeba alespoň 2 hodiny. Pokračovali jsme místním „colectivem“ do PISACu. Taxíkem jsme se nechali odvést několik kilometrů nad město. Prohlídka ruin zabere asi hodinu a je odsud krásný výhled dolů na město a na okolní hory. Je to místo, které rozhodně stojí za návštěvu.
Stejným způsobem jako do Pisacu jsme se přepravili na další ruiny – Puca Pucara a Quenco. Jde o menší a méně významné stavby. Pešky jsme došli k nejznámějším zbytkům pevnosti nad Cuscem – Sacsayhuaman. Bohužel je dochováno pouze 20 procent původní pevnosti, tvořené ohromnými kamennými bloky, které na sebe naprosto přesně nasedají. Velkou část těchto kamenných bloků lze nalézt ve zdech některých budov v Cuscu. V době svátku zimního slunovratu se zde konají velké slavnosti, jejichž součástí jsou rovněž i divadelní hry. V noci a právě na tomto místě musí mít až mystickou atmosféru…
Cuzco bylo vystavěno ve tvaru posvátného zvířete Inků – pumy, pevnost tvořila jeho hlavu. Po mnoha schodech jsme tedy sestoupili do jeho těla, kde se právě slavilo jiné tělo – tělo Kristovo…