O2 opět nezklamalo – že prý letos fungují v Namibii v rámci roomingu datové přenosy v 3G síti 😀 😀 😀
Lokální předplacená karta bude zřejmě větší jistota…
Ráno jsme se cestou na sever stavili u asi největšího, ale zcela jistě nejtěžšího, meteoritu na světě. Hoba váží 54 tun a je tvořen z 80% železem. A opravdu místy vypadá jako naleštěný kus kovu.
Cesta do Tsumkwe byla hodně dlouhá. Nejdříve pohodlná po asfaltové silnici opačným směrem než loni, potom jen nekonečná prašná cesta stále více do hloubky pouště Kalahari.
Ta je zcela odlišná od pouště Namib. Je to ohromná písečná usazenina, porostlá nízkým křovím, travinami a občasnými vysokými stromy. Nacházejí se zde roztroušené křovácké vesnice Sanů – Ju/’honsi.
V Tsumkwe je jediný kemp. Personál je značně zpomalený a vyžaduje velkou dávku trpělivosti…Místo ve 13. nebo 14.hodin jsme s průvodcem vyjeli za baobaby až někdy kolem 16.hodiny. Alespoň jsme předtím stihli navštívit obchod s výrobky křováků z celého okolí. Utržené peníze pak slouží k financování různých projektů na podporu jejich života a kultury. Alespoň můžeme věřit, že si za ně nekoupí alkohol.
Baobaby jsou staré 2 – 5 tisíc let. Jsou to fascinující stromy podobně jako sekvoje. Fascinující je představa, co vše pamatují a co se odehrálo kolem nich za stovek generací.
Ten největší v oblasti
, ale bohužel, dopadl nešťastně, když místní Sanové vypalovali trávu. Částečně se ho podařilo uhasit, ale stojí tam zmrzačen a rozlomen… I tak je majestátný a svatý. Místní je nazývají “Holy Tree“,v místním jazyce “Holboom“, tedy svatý strom.
Druhý den jsme měli naplánovanou celodenní návštěvu vesnice Sanů s místním průvodcem a zároveň řidičem. Místo v 8 ráno odjíždíme po deváté…mohli jsme si přispat.
Samotná návštěva byla velmi příjemným překvapením. Na rozdíl od loňské návštěvy vesnice Hymbů jsme zde byli jedinými návštěvníky a měli mnohem více času se “socializovat“. Sanové patří mezi kalaharské křováky, kteří tvoří již jen 3% obyvatelstva. Tato skupina v Bushmanlandu se nazývá !Kung.
Po vzájemném “oťukání“jsme snad s půlkou vesnice vyrazili do buše. Cestou nám ukazovali, co si předávají po generace a co jim umožňuje být soběstačnými a přežít v buši. Viděli jsme rostliny, z nichž získávají prudký neurotoxin pro svoje šípy k lovu větší zvěře. Rostliny, jejichž plody nebo hlízy slouží k potravě, léčbě nebo k získání tekutiny. Viděli jsme, jak vyrobí z trav provázek a z něho past na chytání zvěře. Ukázali nám, jak si vyrobí lůžko na spaní v buši a jak si rozdělají dřívky oheň a z čeho vyrábí šípy a oštěpy. Většinu věcí nám ukazoval náčelník, který je i velmi dobrým hercem.
Stejně jako v Austrálii u Aboriginců, tak i zde nás fascinovalo, jak dokáží v buši najít vše potřebné a na rozdíl od nás zde i snadno přežít.
Ovšem na rozdíl od Aboriginců i jiných původních obyvatel, jsme tu snad poprvé cítili naději, že původní kultura zůstane zachována, a že ani naše návštěva nepřispěje k plíživé, postupné a nevratné “globalizaci“. Na rozdíl od jiných, totiž CHTĚJÍ udržovat svoji kulturu a zvyky. Přestože děti chodí do školy, vrací se a pokračují dál ve svém původním životě sběračů a lovců. I náš průvodce nám říkal, že sem chodí navštěvovat svého strýčka, odkládá “pracovní“ oblek a oděn do bederní roušky odchází do buše, kde loví a používá vše, co se naučil.
Peníze, které získají z turismu, slouží k financování různých projektů ke zlepšení jejich života (například k budování a zabezpečování studní), nikoli k jeho změně. A opravdu vypadali spokojeně.
Odpoledne nám zatancovali spontánně svoje tance. Zpěv, kterými ho doprovází je hudebně velmi příjemný.
Budeme jim upřímně přát, aby tato kultura, způsob života i vědomosti opravdu dokázali uchovat a předat dalším generacím. Alespoň křováci ze skupiny !Kung…