Zpět do Botswany jsme přijeli bez zvláštních komplikací a byrokracie. Standardně jsme projeli autem jakousi dezinfekční zónou „dissease control“ a šlápli na dezinfekční rohožku, která vypadala nechutně jako hodně použité hadry na podlahu.
Botswana je více jak 40 let stabilní zemí. V polovině 18. století díky velkým migracím obyvatel docházelo ke kmenovým válkám, které byly zajímavé tím, že vítězové prodávali poražené otrokářům. V tomto vynikali především lidé mocného a agresivního kmene Zulu. Britové přišli na toto území za vlády dynastie Ngwato, později zde vznikl protektorát Bečuánsko. Britové se zajímali více o toto území ve chvíli, kdy začali mít obavu ze spojení Němců a Búrů a z toho, že by se tím zablokovala jejich cesta do střední Afriky. Pozdější dohodou vznikl právě tzv. Capriviho pruh. V 60. letech minulého století získala Botswana nezávislost a prezidentem byl zvolen Seretse Khama, ze staré dynastie Ngwato. Od té doby se Botswana ekonomicky i nadále rozvíjí. Bohatství pramení jednak z těžby diamantů a jednak z turistického ruchu díky ohromnému množství zvířat. Někdy se jí také přezdívá Švýcarsko Afriky. A to i díky vysokým cenám pro turisty…
Na severozápadě se rozkládá velký národní park Chobe, jehož severní hranici tvoří řeka Chobe s dostatkem vody, bohatou vegetací a ohromnými stády zvířat.
V podvečer jsme dojeli do kempu na břehu řeky, poblíž městečka Kasane. Docela příjemné místo, s již obligátními upozornění na hrochy a krokodýly. Očekávali jsme nudně klidnou noc, ale večer za námi přišel správce kempu a říkal, že se tam naučili chodit 2 sloni, kteří vždy prorazí plot poblíž našeho místa kempování. Fajn, alespoň nebude nuda J.
Netrvalo to ani příliš dlouho a krátce po setmění jsme slyšeli praskající dřevo plotu, viděli jednoho slona obírající strom v kempu a dalšího devastujícího plot. Za chvíli přijeli správci a plašili je auty a dělobuchy. Očividně to slony vyděsilo, jeden se za plotem evidentně strachy posral…
Někdy kolem druhé hodiny v noci nás probudily zvuky praskajících větví blízko stanu. Vystrčíme hlavu ven z našeho stanu na střeše auta a tentokrát jsem se zase málem posral já – koukám do ksichtu, tedy do chobotu, slona devastujícímu vedlejší strom…
Teď už se žádní správci neobjevili a museli jsme dospat druhého dne „mezi slony“.
Brzy ráno jsme vjeli do parku, sjeli k řece a hned nás ohromilo množství zvířat – poblíž několik buvolů kapských, mnoho antilop, kudu, zeber, žiraf, hrochů, krokodýlů…poprvé jsme viděli antilopu vranou, čápa marabu a bělokrkého, nesyta afrického, zejozoba afrického a orla jasnohlasého a bělohlavého. A rovněž ohromná stáda všudypřítomných slonů. Několik hodin jsme pomalu popojížděli podél řeky a obdivovali, kolik druhů zvěře a v jakém množství je vedle sebe na tomto území. Musí zde být i mnoho šelem, které se nám ale nepodařilo zahlédnout. Strávili jsme zde celý dlouhý den a plni dojmů jsme se vrátili až téměř za tmy zpět do kempu mezi slony…
antilopa vranná
antilopy v Chobe
čáp sedlatý
antilopy v Chobe
orel bonapartův
slon v Chobe
žirafy v Chobe