Cesta lehátkovým “sleeperem“ je docela zážitek, alespoň napoprvé. Kromě nás bylo ještě třeba vtěsnat na lůžka i batohy a moji fotovýbavu. Cestou se neustále otvíraly hlavní dveře, kterými dovnitř proudil citelný chlad. Horší byly ale otevřené dveře na wc, které jsme měli nedaleko…Navíc, místní po zdravých zeleninových a pálivých jídlech rázně “flatulují“ a k tomu hlasitě chrápou.
Ráno jsme, nepříliš svěží, vystoupili na nádraží v Adžméru a když jsme se po snídani a “milk tea“ trochu vzpamatovali a rozmrzli, vydali jsme se k jednomu z nejvýznamnějších muslimských poutních míst v Indii – Dargáhu, kde se nachází hrobka svatého. Cesta úzkými zaplněnými uličkami je náročná, a to zde nebyl milión poutníků, kteří sem každoročně přicházejí v měsíci ramadánu.
Hrobka světce je plná věřících, kteří si přicházejí pro požehnání. I mně stačil duchovní hodit na hlavu šátek, požehnat mi a požádat o příspěvek. Muslim se ze mě tím ale myslím nestal…
Kolem poledne jsme přejeli do Puškaru, kde leží svaté jezero a kolem jsou desítky chrámů. Bráhma zde podle pověsti upustil lotosové květy a na místech, kam dopadly, vznikla jezera. Jiný epos říká, že na tom místě vyplul celý Puškar.
Město má klidnou duchovní atmosféru, kde se dodržují místní pravidla – žádný alkohol, maso, vejce a polibky na veřejnosti. I kvůli tomuto, až veganskému stylu, zde přebývá dlouhou dobu řada lidí z Evropy, kteří se dají snadno identifikovat,a to nejen podle barvy pleti.
Břehy jezera lemují gháty, kde se nás neustále snažili oslovovat kněží, kteří s námi chtěli vykonat modlitbu – púdžu, za kterou by nám omotali kolem zápěstí červenou stužku a poté by nás zkasírovali.
Nachází se zde i jeden z mála chrámů na světě, který je zasvěcen Bráhmovi.
Puškar je zajímavý i tím, že se zde v osmém lunárním měsíci hinduistického kalendáře koná vyhlášený velbloudí trh.
Doufali jsme, že se konečně dobře vyspíme, protože oproti hektickému Dilí to zde působilo klidně. Večer ale začala hodně hlasitá hudební produkce, zřejmě k příležitosti nějaké slavnosti nebo svatby. V noci se navíc přihnala silná bouřka. Já i Míra jsme dostali nápad vylézt do nejvyššího patra našeho hotelu a fotit blesky nad jezerem. Vodní stěna nás ale zatlačila zpět dovnitř, sotva jsme vystrčili hlavu ze dveří.
Další den jsme strávili příjemným bloumáním kolem ghátů, focením, drobnými nákupy, prohlížením chrámů a pojídáním místních jídel. Plánovanou projížďku na velbloudech do pouště, jsme kvůli počasí neuskutečnili. Místo nich se Evča téměř projela na krávě, protože se jí několikrát snažila nabrat hlavou. A Kašpárka nabrala jiná tak, že mu rozervala kalhoty. Prostě se chovají se sebevědomím své nedotknutelnosti…
L