Radžastán – Bundi

Ráno jsme odjeli, s více jak hodinovým zpožděním, do starobylého městečka Bundi, vzdáleného necelých 200 km. Řidič předem domluveného vozu totiž zapomněl…

Bundi je obehnané starými hradbami a kopci. Městu dominuje pevnost Tárágarh, jejíž stavba započala v 16.století a dalších 200 let byla přistavována a dobudovávána. Úzké uličky, namodro natřené domy, chrámy a jezero dávají městu příjemnou atmosféru, kterou narušují pouze desítky či stovky zběsilých řidičů motorek, kteří se proplétají mezi chodci a dalšími motorkami a k tomu neustále troubí. Hluk a smrad se v podvečerní špičce stává téměř nesnesitelný.

Chladné počasí, kdy přes den teplota nepřelézala příliš přes 15°C a v noci byla pod 10°C, k tomu občasný déšť a vlhko, přineslo výsledek – pěknou “rýmičku“. Nebo na mě někdo prsknul “rychlý virus“. Nejspíš oboje dohromady.
Když Indie, tak jsem se rozhodl vyzkoušet ayurvedskou medicínu. Pána v ayrvedské lékárně jsem varoval, že jsem farmaceut a začal studovat příbalové informace doporučených medikamentů. Nakonec jsem zvolil jakousi pastu s medem a výtažky z rostlin, určenou k úlevě od rýmy. Jako hlavní lék jsem zvolil tabletky s různými extrakty. K tomu je třeba držet dietu a požívat jen lehká jídla, ovoce a vyvarovat se červeného chilli a dalších věcí, což je zde poměrně obtížné… Tabletek je na pět dní, tak věřím, že mě nakonec vyléčí 😀

Ve čtvrtek jsem zůstal až do brzkého odpoledne na pokoji se svojí ayurvedskou medicínou a ostatní vyrazili na prohlídku paláce. Sešel jsem se s nimi na obědě a dal si vyžadovanou dietu, protože chci být do týdne zdravý.

Po obědě jsme se šli podívat na další významnou památku – nejkrásnější z velikých hlubokých stupňovitých studní, zvaných baórí, kterých je zde celkem 50. Královnina studna je hluboká 46 m a patří mezi největší svého druhu.

V našem hotelu nám připravili opět skvělou večeři, která, stejně jako ta předcházející, způsobila těžkou nestřídmost. (Samozřejmě s výjimkou mé osoby, protože opět ta ayurvedska dieta:)

Trochu jsem vyměknul a k ayurvedské medicíně jsem přidal i tu naši… Výsledek se dostavil. Ráno už nemám takovou rýmu, ale zato mám nějakou bronchitídu.

Odjíždíme až večer, tak je dost času na další prohlídku starobylostí. Vystoupili jsme směrem k pevnosti, odkud je hezký výhled na město a palác. Byl by, kdyby nebyly nízké mraky.
Já jsem se vydal na prohlídku paláce, kterou ostatní absolvovali již ve čtvrtek.
Palác Garh je pěkně zachován a v noci krásně nasvícen.
Uvnitř se nachází zachovalé fresky, a to především v horním paláci Čitrašála, která sloužila pro milostné hrátky maharádži se svými ženami – maharání. Vždy ale jen s jednou v daný den. Fresky v této části patří k nejpozoruhodnějším a zobrazují výjevy z legend o Ráze a Krišnovi, lovecké scény a scénky ze života vůbec.
Celou dobu nás provázely tlupy makaků a hulmanů posvátných. U brány se fasují pořádné bambusové hole, kterými se udržuje dostatečný distanc od opiček.

Oběd jsme si dali na terase jezera. Po týdnu se konečně vybrala obloha a uviděli jsme sluníčko. Ospalé odpoledne jsme ukončili procházkou k přehradě za městem, kde v Sukh Mahalu na přehradní hrázi pobýval R.Kipling a napsal zde část románu Kim. Kouzelné místo.

A potom už jen zbývá vyplnit čas do odjezdu nočního “sleeperu“ do Indoru.