Ráno jsme si ještě jednou prošli okruh přes gháty a palác. V tuto dobu zde byla odlišná atmosféra – lidé konající ranní koupel v řece a chybějící davy návštěvníků. Bylo to příjemné doplnění genia loci.
Pro přejezd do dalšího zajímavého místa jsme využili místní autobus, abychom si užili pravé indické cestování. Bus byl ale narvaný jen pár kilometrů, takže cesta ubíhala pomalým a pohodlným tempem.
Odpoledne jsme přijeli do Omkaréšvaru a ubytovali se v guest housu s nádherným pohledem dolů na gháty, chrámy, most a řeku Narmádu. Posedávali jsme na terase v příjemném stínu a ochutnávali, co dům nabídl.
V podvečer jsme se prošli přes mosty a zajímavá místa, která ve večerním osvětlení dostávají jiný výraz.
Oamkaréšvar je popisován jako malé Varánásí. Ani ne tak pro “fyzickou“ podobu, ale pro duchovní rozměr místa. Na svých poutích sem přichází mnoho sádhuů – svatých mužů. Jeden nám požehnal,takže příští kroky po ostrově by měly být bezpečné.
Chrámy na svatém ostrově, který obepíná řeka Narmáda, jsou zasvěceny Šivovi, ostrov má tvar písmena Óm. S městem je spojen dvěma mosty, které po obou stranách spojují křivolaké uličky zaplněné krámky, kde prodávají mnoho předmětů spojených se Šivou, jako jsou například lingamy. Nezdraví se zde obvyklým indickým “namaste“, ale “HareÓm“.
Ráno jsme se snažili brzy vyjít na obchůzku svatého ostrova, ale pomalejší příprava snídaně nám odchod posunula. Trasa je dlouhá téměř 10 kilometrů a vede kolem starých i nových chrámů. Na cípu ostrova je posvátné místo, kde poutníci vstupují do svaté řeky a vykonávají pudžu.
Cesta nám zabrala několik hodin, protože jsme trávili hodně času fotografováním, a to nejen poutníků, svatých mužů a mnoha zajímavostí, ale také proto, že jsme opět populární a neustále i opakovaně, se s námi chtěli nechat fotografovat mladí hoši z jakéhosi kurzu a mnoho dalších poutníků.
Nad městem stojí přehrada, odkud v nepravidelných intervalech zněla siréna jako o leteckém poplachu. Nechápali jsme její význam, mysleli jsme, že to může mít nějaký náboženský podtext, až nám obsluha v hotelu prozradila, že to je upozorňování na občasnou výpusť vody z přehrady, aby se neutopili rybáři, kteří tam chytají ryby. První vypouštění nastává kolem páté hodiny ranní…Ostrý zvuk sirény zařezávající se do mozku nám bude po odjezdu z tohoto posvátného místa nepochybně chybět…