Do Kolkaty jsme přiletěli v podvečer a taxiky dobloudili do rezidenční čtvrti Salt Lake City, kde jsme měli zajištěn nocleh. Vydali jsme se na večeři na rušnou křižovatku, kde jsme se nezřízeně nacpali. Byla to vítaná změna po poněkud omezené a jednotvárné nabídce hotýlku Blue Planet, která se navíc s časem zužovala. Krom toho zde byly speciality, které jsme ještě v Indii neochutnali.
Ráno jsme nasedli do pohodlného mikrobusu, přesunuli se z Kolkaty dále na jih k deltě, kde jsme nastoupili na loď a přeplavili se do příjemného resortu na hranici “tygří“ rezervace Sundarbans.
Národní park, zapsaný na seznamu UNESCO, se asi z 25% rozkládá na indické straně, zbytek leží v Bangladéši. Je pojmenován podle stromů sundarban, které zde byly hojně rozšířeny. Celá delta od Bengálského zálivu, přes indoganžskou nížinu až daleko na sever k předhůřím Himálaje, byla kdysi porostlá nekonečnými lesy, kde žilo tisíce tygrů. Odlesňování a lov tygrů začal hlavně v době britské nadvlády.
Oblast delty je tvořena ohromným množstvím různě velkých ostrovů a ostrůvků porostých 84 druhy mangrovníků. Žije zde více než 300 druhů ptáků,z nichž zaujme mnoho druhů krásné zbarvených ledňáčků.
Oblast je domovem krokodýlů, hadů včetně kobry královské. Žije tu i zvláštní druhy delfínů. Kromě menších šelem to je původní prostředí nejkrásnější velké šelmy – tygra bengálského. Podle posledního sčítání zde žije 103 těchto jedinečných predátorů.
Život lidí v deltě byl vždy poznamenán přítomností i strachem z tygrů. Pro ně je totiž člověk relativně snadnou kořistí a v prostoru, kde je výběr omezený, je i vítaným zpestřením jídelníčku. Člověk se tradičně pohyboval v jeho teritoriu, kde sbíral med divokých včel, kraby a lovil ryby. Tygr nikdy nezabíjel člověka pro zábavu (na rozdíl od člověka…) a pokud skočil do loďky s rybáři, vybral si jednu oběť. Na souši loví vždy ze zálohy, proto někteří sběrači medu nosí na temeni hlavy masku s obličejem. Je to taktika, která tak moc nefunguje. Za poslední dva měsíce zde tygr ulovil 22 lidí… Sběr medu a krabů je v parku ilegální, ovšem stále to je tradiční způsob obživy, který si ale často vyžádá oběť. Spíše výjimečný byl případ našeho místního kuchaře, který jako mladý chlapec lovil s otcem ryby mezi ostrůvky, když do loďky skočil tygr a napadl otce. Chlapec popadl bambus a začal s ním tygra mlátit. Naštěstí zasáhl měkké citlivé místo za uchem a tygra zahnal. Po chvíli se útok opakoval a opět se mu podařilo bambusem tygra zahnat. I když těžce raněný otec přežil, jsou to zcela výjimečně případy a útok tygra končí jeho úspěchem.
Aby se snížila možnost napadení lidí ve vesnicích na druhém břehu, jsou zde vybudovány vysoké sítě. Tygr je totiž skvělý plavec a překonat 700 nebo 10000 metrů na druhý břeh zvládne za chvíli.
Aby se lidi vyrovnali s hrozbou a strachem, vytvořili si pro muslimy i hinduisty z této oblasti svého tygřího boha Pána jihu a zachránce pralesa Bonobibi, kteří je mají chránit a pomocí jim překonat strach z tygra. Večer nám vesničané celý příběh o Bonobibi přehráli jako představení se zpěvy. Na to, že to byli místní řemeslníci a rybáři to bylo velmi pěkné.
Náš průvodce Animesh je vzděláním přírodovědec, takže nám dokázal říci a ukázat při plavbě deltou mnoho zajímavého. Samozřejmě jsme doufali, že na rozdíl od sběračů medu, tygra uvidíme. Tak příště…
Viděli jsme ale mnoho ledňáčků, varana, divoké prase, jelena, makaky a vydří rodinku, kterou zde zahlédnout je prý vzácnější, než vidět tygra. Jestli nekecal, abychom nebyli zklamání…
V celé Indii, Bangladéši a Nepálu žije v současné době dohromady asi 400 – 500 tygrů bengálských. Další jedinci se chovají v zologických zahradách. To je vše… Nezbývá, než si přát, aby se populace tygrů rozrůstala jako zde v Sundarbanu a aby tato krásná šelma nezůstala za pár let jenom v těch zahradách…