Další přírodní pozoruhodností severní oblasti, je 15 kilometrů dlouhé Wadí Disa. K jeho začátku jsme se dostali po setmění. Tábořili jsme u skály, kterou osvětloval plápolající oheň, Lukáš skvěle uvařil večeři, nad námi večerní obloha plná hvězd a kolem nás plno bzučících a bodajících komárů, které ráno nemilosrdně vystřídaly mouchy. Pokračování
Hidžazská železnice
Trať byla budována v letech 1900 – 1908 Turky. Začínala v Damašku a končila v Medíně. Její délka byla 1302 km a vedla historicky důležitými místy a kopírovala staré obchodní cesty. Procházela kromě dalších Ammánem, Wadí Rum, Tabukem a Al Ulou. Vedla kolem nádherných přírodních scenérií, červených skalních útvaru a starých oáz. Pokud by fungovala i dnes, byla by nepochybně velkým turistickým lákadlem. Dnes však jsou funkční jen některé krátké úseky, které slouží k železniční dopravě. V současnosti můžeme už jen sledovat na řadě míst násep a staré, více či méně pobořené nádrážní budovy, které sloužily i jako malé strategické lokální pevnosti. Pokračování
Povodně v poušti
Cestování serverem země nás přivedlo do města Tayma s největší studnou, hlubokou 13 a širokou 65 metrů. Vodu z ní čerpali přes důmyslné kladkostroje velbloudi, kterých zde pracovalo až 70. Studna byla vydatná, nikdy se nevyčerpala a dokázala zavlažit rozsáhlá zemědělská území. Pokračování
Petroglyfy
Málokterá oblast je tak bohatá na nálezy skalních kreseb a nápisů, jako právě Saúdská Arábie. Vedle jižních oblastí poblíž Nadžránu to je právě i oblast Shuwaymis na severu, kam míříme. Dostat se k nim ale opět náležitě prověří našeho Nissana, který se ale v terénu choval jinak, než by člověk čekal od auta 4×4. Problém byl ale brzy identifikován. Nejednalo se o žádnou čtyřkolku, ale pouze o předokolku… A to i přes to, že půjčovna inzerovala vůz jako 4×4 a při přebírání potvrdili, že to je 4×4. Asi nevědí, co znamená 2WD ve specifikaci vozu… No co už, budeme si s tím muset nějak poradit teď i v následujících dnech. Ještě že druhý vůz je opravdu 4×4 a tažné lano to jistí. Pokračování
Saudskoarabská Petra
Cesta na severozápad země je mnohem zajímavější. Silnice je lemovaná z obou stran červenohnědými skalnatými útvary nejrůznějších tvarů, ne nepodobným těm z Wadí Rum. Aby ne, blížíme se k Jordánsku a krajina je stejného charakteru. Dostáváme se do Al Uly, významné oáze na kadidlové stezce, kudy proudily karavany z Ománu až do Damašku. Zde se už rýsuje, jak bude vypadat turismus na významných památkách. Vše bude (pře)organizované – parkoviště, odvoz na lokalitu, další bus nebo elektrovozík k opravené památce. Vstup omezený nebo zakázaný. Pokračování
Mrtvý velbloud mezi dvěma sopkama
Asi 160 km vzdušnou čarou severně od Medíny, se nachází dříve vulkanicky aktivní oblast. Poslední aktivita byla zaznamenána relativně nedávno – asi před 250 lety. Cesta lávovými poli a písečnými úseky s hlubokými vyjetými kolejemi poprvé prověřila Nissana X-trail. A nás zase prověřil podvečerní výstup na bílou sopku. Pokračování
Medína
Medína je pro muslimy jedním ze tří posvátných míst. Prorok Muhamed zde založil první mešitu po přesídlení z Mekky a je tu i pohřben. Toto přesídlení se nazývá hidžra a pro muslimy tím začíná jejich letopočet. Odtud prorok Muhamed šířil své náboženství. Pokračování
Saúdská Arábie
… on the road… again
Když v roce 2019 začala SA vydávat turistická víza a zemi bylo možné navštívit nejen pracovně, měl jsem mentální problém vydat se do absolutistické monarchie prezentující se wahhábismem, tedy sunnitským fundamentálním islámem, kde jsou potlačovány individuální svobody a práva, jak je my vnímáme. Z mého pohledu zde v mnohém vládne středověk a právo šaría. Popravuje se stětím, ale i ukřižováním či kamenováním. Odsekávání končetin jako trest zajišťuje nulovou kriminalitu. Panovníkem je král Salmán bin Abd al-Azís al-Saúd. Skutečně vládnoucí osobou je ale princ Muhammad bin Salmán. Na jedné straně nechává zmizet intrikující příbuzné nebo v kyselině rozpouštět nepohodlné novináře. Na druhé straně se přeci jen mění některé věci v oblasti ženských práv, kdy dříve nepřipadalo v úvahu, aby žena šla sama byť jen na nákup. Natož řídila auto. Pokračování
Omán
Díky změně odletu jsme přistáli v hlavním městě Sultanátu Omán, Maskatu, před půlnocí a nekonečné čekání na imigračním pro vstupní vízum nám zajistilo příjezd do naší první zastávky, až kolem třetí hodiny ráno. Či spíše už nad ránem.. Pokračování
Abú Dhabí
Přelet do Ománu z Abú Dhabí se komplikoval ještě doma. Zakoupený let posunuli z odpoledne na pozdní večer. Letenku s nízkonákladovkou Wizzair jsem zrušil a zakoupil mnohem dražší, se solidní společností Etihad, opět na odpoledne. Wizz sice vrátil peníze, ale bez letištních poplatků a pojištění na zrušení letu, které se ale na tento případ nevztahovalo…Před odletem ze Sokotry jsem ale zjistil, že náš let byl opět zrušen a nový je ještě v pozdějším čase než let Wizzu. Letíme tedy mnohem dráž, za to ještě později..;-) Cestovat v tomto postkovidovém čase letecky je opravdu chuťovka.
Čas jsme využili k relaxu v hotelu a návštěvě města. Dubaj a podobné destinace mě neoslovují, ale AD nás pozitivně překvapilo. A to včetně návštevy Velké mešity šejka Zayeda. Mešit jsem viděl už docela velkou řadu a nečekal jsem něco mimořádného. Velká mešita je opravdu velká, patří k největším na světě. Vyjímečná je ale svým zdobením a použitými materiály. Postavena je z bílého nejkvalitnějšího italského mramoru, stovky sloupů zdobeny polodrahokamy, stejně jako ohromné mozaiky na zemi. Uvnitř největší tkaný koberec zapsaný dokonce v Guinnesově knize rekordů. Krása střídá nádheru. Celá návštěva nám zabrala pár hodin, a to včetně návštěvy kavárny v přilehlém obchodním centru, které nesmí chybět.
Moderní stavby nás nelákají, tak jsme zamířili k maríně na ostrůvku proti dlouhé pobřežní promenádě. Nachází se zde „heritage village“. Sice uměle vytvořená, ovšem s řadou expozic a kopií původních staveb dává přehled o tom, jak Abú Zabí vypadalo, a jak se zde žilo ještě před započetím těžby ropy a mohutným rozvojem. Příjemná plážička nabízela hezké výhledy na obchodní centrum města s mrakodrapy. Po večeři jsme ještě zavítali na Corniche Street – pobřežní promenádu a večerním letem přeletěli do Muscatu, hlavního města Ománu.
