…všechno má svůj konec a vše zemské je pomíjivé, jak učí buddhismus. U konce je i naše cesta. Naštěstí zatím jen cesta po části severní Indie…

Chvílí to vypadalo, že by se mohla neplánovaně prodloužit. Na letišti v Dilí léta úporně trvají na některých bezpečnostních opatřeních, takže jsem přišel o zapalovač, který předtím prošel „ix“ letištními kontrolami. U Pavly postupně našli asi pět zapalovačů, ale i tak nás po odbavení vyhlásili letištním rozhlasem, že se máme dostavit k přepážce. Značnou dobu trvalo, než jsme v našli bloudící Pavlu. Letištní personál nervózně hlásil, že čas odletu se blíží, že to je potřeba řešit a že jinak budeme mít „big problem“. Podle očekávání se jednalo o Mírův pečlivě zabalený batoh, ve kterém v hlouby nějakých dalších krabiček uvnitř krabic, uložených ve větších krabicích, bylo nalezeno „cosi“. A bylo toho zřejmě větší než akceptovatelné množství… Po rozbalení mu odebrali část baterií do foťáku… Letadlo jsme stihli těsně před uzavřením gatu…

Před čtyřmi lety jsem při první návštěvě vnímal Indii jako místo, kde lze stále vidět život jako před sto lety, kde je moderní střídáno tradičním a zůstává zachováno. Ale všechno se postupně mění. Bohatnutí střední třídy přináší rostoucí možnosti trávení dovolené. Nebylo prakticky žádné místo, kde bychom nepotkali indické turisty.

Největší revoluci, nejen v Indii, představuje pokrytí mobilní sítí a internetem a chytré telefony. Ty postupně změní celý svět zásadním způsobem. V Indii mají mobily už „rykšáci“, dokonce jsme ho viděli i u svatého muže… Přesto jsme v Himálaji našli spoustu úžasných míst. Moje první setkání s buddhismem – se starými kláštery vysoko v mohutném Himálaji a zpěvy mnichů při pudže, zanechaly trvalou vzpomínku. Roztáčel jsem modlitební mlýnky a posílal jimi modlitby do celého světa. I k nám do Čech Honzovi, kterému věnují část mého vyprávění…

V Indii jsem celkem strávil asi dva měsíce. Na tak velkou a barevnou zemi to je ale ještě málo. A co dál? V hlavě se rodí nějaké další plány. Třeba se posunout dále v Himálaji do Nepálu. Nebo si pořídit Royal Enfield a absolvovat indicko – tibetsko – nepálskou cestu. Nebo z Ládakhu dojet na motorce po hedvábné ztezce domů… Kdo ví… Ani já ještě nevím, jestli to bude v tomhle nebo příštím životě…

…byla hlavním letním městem „Britské Indie“, kam se stěhovala vláda, aby přečkala horké letní měsíce. Britové sem pro snadnější přístup vybudovali trať z Kalky pro. Shimla byla pro Brity i horským odpočinkovým místem a britský duch je tu trošku zachován dodnes. Alespoň v koloniálních stavbách. A v určité prestižnosti pro indické turisty, kteří tu tráví dovolenou a korzují po hlavní ulici se značkovými obchody, které se táhnou od Scandal Pointu, tedy středobodu centra. Stačí ale sejít do paralelní ulice pod hlavním hřebenem a ocitnete se v „Lower Bazaaru “ s mnoha typickými malými krámky se vším možným. Výběr je veliký. Mně nejvíce koloniální atmosféru navodila kavárna „Indian Coffee House“ s uniformovanou obsluhou, výbornou kávou a distingovanými (některými) hosty. Pokračování »

…se táhne od Láhaul a Spiti a vede tudy stará „dálnice“ Hindustán – Tibet, kterou vybudovali ještě Britové. Než jsme k němu dorazili, odbočili jsme do vesnice… s nově postaveným chrámem v čínském stylu. Aby ne, do Činy je to „co by kamenem dohodil“, tedy hranice probíhá po hřebenu nejbližší hory. Vedle chrámu je v malé svatyni umístěna mumie Lámy v meditační poloze. Zemřel zřejmě zcela připraven… Pokračování »

…bylo cílem dalšího výletu z Lehu. Směřovali jsme do údolí Ruosu, na jehož dně se rozkládá jezero Tso Moriri. Řidič v těžkém terénu zlomil pružinu předního tlumiče, takže opatrná cesta zabrala ještě více času. Možná bude ještě dobrodružství… Pokračování »

…jsou dvě údolí, které se táhnou jihovýchodně od Lehu až k tibetské hranici. Čeká nás závěrečná devítidenní etapa, kdy jsme opustili Ládakh a projíždíme část státu Himačálpradéš až do hlavního města Simly. I když jsme se v počátku pohybovali stále v nadmořské výšce kolem 3500 – 4000 m/m, postupně ji ztrácíme, až se dostaneme do vlhké a horké oblasti předhůří Himálají. Pokračování »

… jsou zajímavá místa v sousedních údolích od Lehu. Cesta do údolí řeky Nubry vede klikatou silnicí přes nejvýše položené sjízdné sedlo na světě Khardung La ve výšce 5602 m/m. I při celkem dobré předchozí aklimatizaci se v této nadmořské výšce necítím nejlépe… Pokračování »

…byl hlavním městem bývalého království Ladak. Cestou z Lamayuru jsme odbočili do Alči, kde stojí nad posvátnou řekou Indus zdobené chrámy z 11. století, považované za vrchol indicko – tibetského umění. Pokračování »

…je městečko Ladaku s buddhistickým klášterem. Cesta ze Šrínagaru trvala asi devět hodin a vedla přes sedlo Zoji La ve výšce 3500 m/m, kam jsme se dostali po klikaté nebezpečné cestě, která je udržovaná sjízdná jen několik letních měsíců. Na oběd jsme se zastavili v městečku Dras, které je druhým nejchladnějších trvale obydleným místem na světě. To jsme se už ocitli v Ladaku a kolem se začaly zvedat mohutné štíty Himálaje. Dramatické mraky a pomalu zapadající slunce umocňovaly moje první setkání s buddhistickou oblasti nejvyššího a nejmohutnějšího pohoří světa. Pokračování »

…jsou dvě populární horská střediska nedaleko Šrínagaru.

Gulmarg je lyžařské středisko budované v alpském stylu, kam jezdí lyžovat bohatší indická vrstva. S prudkým ekonomickým růstem bohatne a rozrůstá se střední vrstva, které se líbí náš západní životní styl. Se vším všudy… I s poměrně neurvalým chováním a orientací na konzum a komerci nejhrubšího zrna. Bohužel, tím se mění i charakter celé společnosti a mizí vstřícnost a ochota i vůči cizincům. Stejně jako byla kterékoliv země jiná před dvaceti lety, zákonitě se mění i Indie, kde měl cestovatel ještě nedávno pocit, že se ocitl v době před sto lety a bylo to právě to, co tu hledal a mnohdy nacházel. Ale to je zákonitost vývoje. Pokračování »

…je hlavním letním turistickým městem státu Džamu a Kašmír. Leží nedaleko pákistánské hranice. Pokud se v Kašmíru začne něco dít, je to nejčastěji tady. Proto je zde velká přítomnost armády viditelná téměř na každém kroku.

Stejně jako množství místních návštěvníků, i nás láká staré město s dřevěnými mešitami a jezero Dal, na kterém kotví 1400 houseboatů. To vše zarámováno vysokými štíty hor. Pokračování »