Naše poznávání starých kultur začalo v pondělí ráno, kdy jsme odjeli do Teotihuacanu. Počasí nám přálo – bylo pod mrakem 🙂 Teotihuacanská civilizace – první velká na území dnešního Mexika – zde vybudovala tehdy největší město Mezoameriky. Před ní to byli Olmékové ( známe alespoň olméckou hlavu na lahvi tequily Olméka ), až po ní to byli Mayové, Toltékové a Aztékové. Teorihuacan vybudoval říši s vlivem až na uzemi Hondurasu a Salvadoru, ale po relativně krátké době 600 let postupně upadal, až zcela zanikl. Zanechal ale rozsáhlé dědictví na které navázaly další kultury včetně Aztéků. Spojnicí dochovalych staveb je více než dva kilometry dlouhá Cesta mrtvých. Pyramida Slunce se základnou dlouhou 222 metrů je třetí největší pyramida na světě. Podle původních předpokladů byla zasvěcena bohu deště Tlalocovi, v průvodci se uvádí, že bohu slunce a na desce u pyramidy se píše, že podle nejnovějších poznatků je zasvěcena bohu deště, o čemž svědčí dětské kostry nalezené u základny, protože tomuto bohu se obětovaly právě děti. Tak nevíme, co je pravda, ale v každém případě po náročném vystoupání na vrchol se otevře “pyramidální” pohled na další úchvatnou stavbu – pyramidu měsíce. Kolem Cesty mrtvých je řada dalších staveb hrobek. Lze jen zírat v úžasu, jaká kultura zde žila a co dokázala před dvěma tisíci let vybudovat. PS. Program je dost nabytý a nějak nestíháme strávit a sepsat každodenní zážitky. Zítra vyrážíme brzy ráno do Guatemaly. Kontrast to prý bude něco jako při přechodu z Thajska do Kambodže nebo z Vietnamu do Laosu.
Ciudad de México
Hlavní město je téměř vždy odlišné od zbytku země a o Mexico City to bude nejspíš také platit. Obrovská megapole s 20 miliony obyvatel, ale klidně jich může být 15 nebo 25 miliónů a stejně to nikdo přesně nespočítá. Z letadla vypadá jako obrovské hustě rozsypané šedivé lego, vyplňující prohlubeň a plazící se do okolních kopců, aby některé už úplně pohltilo. MC se rozlézá v horské pánvi na místě původního jezera, kde Aztékové vybudovali za 200 let svého rozkvětu úžasné město Tenochtitlán, které dokázal Cortéz s 900 Španěly a 100 000 jeho domorodými spojenci zničit za tři měsíce. Na posvátných místech jejich svatyní a chrámů vybudoval honosné katolické chrámy a svatyně, které se ale jako trestem neustále propadají hlouběji a hlouběji do měkkého podloží jezera. Je skoro zázrak, že se ješte úplně nerozpadly. Drží pohromadě snad boží vůlí. Je to ne úplně příjemný pocit chodit pod různě pokroucenými sloupy držící popraskané klenby katedrály Metropolitana na náměstí Zócalo v srdci města. Podobně je tomu i na nejposvátnějším místě katolického Mexika – v bazilice de Guadalupe – kam se denně chodí poklonit Panně Marii Guadalupské tisíce, jednou ročně statisíce poutníků z celé země. Za návštěvu stojí i palác Nacional vyzdobený freskami Diega Rivery. Tento poněkud levicový umělec zachytil zajímavým způsobem celou pohnutou a bohatou historii Mexika. Včetně té revoluční, jejíž symbolika se dá směle nazvat socialistický realismus a pro nás nebylo potřeba žádného výkladu. Dokonalý obrázek o vyspělosti a rozvoji všech kultur na území Mezoameriky předhyspánské doby ukáže Muzeum archeologie v parku Chapultepec. Kdo se o tyto kultury zajímá, musí si připadat jako v ráji. Pro nás to byl alespoň rychlý vhled, který nám usnadní orientaci v příštích dnech a možní vidět to, co se nacházelo uvnitř starých staveb. Rušné ulice jsou plné typických pouličních stánku s tacos, quesadilas a mnoha dalšími místními specialitami. Stačí si vybrat,posadit za malý pult na stoličku a pustit se do pálivých dobrot. Pivo si tam nedáte, ale není problém v obchodě vybrat z mnoha dobrých mexických piv a všechno pálivé pořádně zapít. Tak na zdraví všech!
Mezoamerika 2010
A je to tady. Před deseti lety jsme si po téměř 5-ti týdnech strávených v Peru řekli, že se musíme vypravit za Aztéky, protože incké i před-incké civilizace nás fascinovaly. Nic ale nevede přímo, takže jsme to brali oklikou přes jihovýchodní Asii, Afriku i Austrálii.
Podobnou oklikou se skládalo i složení výpravy ? nejedeme ?solo? jako do Peru, ale z účastníků minulých cest se poskládalo složení Eva&Pavel – Kašpárek – my a místo Michala nás bude provázet Luděk, kterého poprvé potkáme na letišti v Mexico City.
A protože se stejně jako při minulých cestách připojíme jen na část celé výpravy, ostatní si již prohlíží zimující monarchy, prolévají se tequilou a několikanásobně si užívají pálivých papriček.
Po přečkání přípravového kolotoče a odvozu holčiček a ostatních zvířat nás čeká v sobotu odlet do Mexico City. V plánu je Teotihuacan, přejezd do Oaxacy zapsáné na seznamu světových památek UNESCO, její velký týdenní trh, Monte Albán, jedno z nejstarších kultovních míst Střední Ameriky, kaňon Sumidero, kouzelné koloniální město San Cristobal de las Casas a jeho okolí.
Dále se přesuneme se do Guatemaly do Panajachel u jezera Atitlán, vyplujeme na celodenní výlet po jezeře Atitlan , zastavíme se v centru šamanství – nejznámější vesnici na jezeře Santiago de Atitlán, potom do bývalého hlavního města Guatemaly Antigua, v národním parku Volcano Pacaya zdoláme vrchol nejaktivnější guatemalské sopky a nahlédneme do nitra země. Nakoupíme na májských trzích v Chichicastenango, přesuneme se do černošského města Livingstone, lodí po Rio Dulce do Flores a prohlédneme si majestátní ruiny mocného mayského města Tikal, jednoho z nejdůležitějších center zdejší civilizace. Odpočívat a šnorchlovat nebo potápět se budeme na ostrově Ambergis Caye do San Pedro v Belize. Vrátíme se zpět do Mexika k návštěvě pyramid Tulum a odpočineme si na plážích Karibiku, odjedeme do centra mayské kultury Chichen Itza, které bylo proslulé krutostí. Nás bude čekat už jen kruté rozloučení, zanecháme zde zbytek výpravy, odjedeme do Cancúnu, přeletíme do MC a vrátíme se domů. A to bude konec cesty. Teď jsme ale na jejím začátku. A kdo bude mít chuť, může být alespoň takto s námi na cestách.