Seznam nejnutnějších věcí a úkonů…

Cestovní doklady
Pro cestu do Peru je třeba vízum, které vám vystaví na Velvyslanectví Peru, Muchova 9, Praha 6.
Telefon: 02 / 24 31 62 10. Úřední hodiny Po – Pá, 9 – 14. Hod.
K žádosti o vízum potřebujte: 1 x foto, platný pas, zpáteční letenku nebo potvrzení o zaplacení letenky (nebo o zaplacení zálohy), poplatek 12 USD na osobu, který musí být předem složen u ČSOB č.ú. 62430000/0300 (nelze platit bankovním převodem, složenkou apod.). Vyřízení žádosti trvá asi jeden týden. Turistické vízum se vystavuje na 60 dnů. Lze ho prodlou?it v Limě, Ministerio Interior (Breňa) – vydavaní pasů na II. posch.

Doprava
V Peru jsme používali snad všechny možné druhy dopravy:
Letadlo – v Peru je několik leteckých společností a letenky jsou i pro nás za relativně příznivou cenu. (Např. cena letu Cusco – Lima je 59 – 79 USD) Rovněž bezpečný je vyhlídkový let nad NazcaLines provozovaný opět několika společnostmi. Cena se pohybuje od 35 USD. Doporučujeme včasnou rezervaci nebo koupi letenek, především v době turistické sezóny.
Na letišti se vždy platí letištní taxa – u vnitrostátních letů činí 12 Sol, u mezinárodních 25 USD.
Vlak – je velmi dobrou alternativou autobusu, a to především na trase Arequipa – Julliaca (resp. Puno) a Puno – Cusco. Doporučuje se zakoupení první třídy nebo tzv. Pullman class, opět z hlediska bezpečnosti a pohodlí.
Autobus – je nejčastěji používaným prostředkem. Doporučujeme využívat služeb spolehlivých společností ( Ormeňo, Crus del Sur a jejich podspolečností ) z několika důvodů: mají pojištění zavazadel a ručí za jejich přepravu a výdej oproti výdejnímu lístku, mají pojištění a v případě dopravní nehody zajistí odvoz do nemocnice a ošetření; autobusy jsou ve slušném technickém stavu. Jsou ale samozřejmě dražší. Pro noční přejezdy doporučujeme první třídu ( Royal class, Primera class,…) z důvodu pohodlí (WC, nápoje, občerstvení) a minimálního rizika okradení během noci.
Naše zkušenosti i z lokálních společností jsou vcelku dobré.
Taxi colectivo – je rovněž velmi rozšířený způsob dopravy, zvláště na kratší vzdálenosti. Jedná se nejčastěji o minibusky Toyota pro 8 – 10 pasažérů. Jednoduše si stoupnete k silnici a počkáte, až se Toyota přiřítí. Ve dveřích stojí “naháněč”, který láká zákazníky a vykřikuje neustále název cílové stanice. Ceny mají vyvěšeny uvnitř vozu nebo si ji domluvíte před nástupem. Platí se při vystupování nebo před konečnou stanicí.
Taxi – je relativně levné ( ve srovnání s Prahou ). Ceny jízdného ve městech se pohybují v rozmezí 2 – 6 Sol. Cenu lze snížit o 1 – 3 SOL téměř vždy. Nejproblematičtější je samozřejmě Lima, kde na gringos zkouší různé ceny. Pozor na taxi na letišti. Normální cena do centra je 15 Sol. Taxikáři chtějí 30 – 40 Sol. Stačí vyjít z areálu letiště a za přiměřenou cenu si chytit taxi na ulici. V případě, že taxikář bude bloudit a bude chtít zvýšit cenu, buďte tvrdí a trvejte na původní ceně. Bloudění je jeho problém. Platí, že konkurence je velká a taxi si vždy obstaráte za přijatelnou cenu.
Stop – má svoje rizika a je žádán finanční příspěvek. My jsme využili tuto možnost v horách pro krátkou vzdálenost, kdy jsme jeli na korbě náklaďáku společně s domorodci. V takovém případě to bylo zdarma. Stop bychom však jako běžný způsob přepravy rozhodně nedoporučili.

Bezpečnost
Za poslední roky bezpečnost turistů výrazně stoupla. Vláda si dobře uvědomila důležitost příjmů z turistiky do státní pokladny. Státní úředníci včetně policistů jsou velmi vstřícní. Jako všude však platí především prevence a předcházení krizovým situacím. Kritická místa jsou autobusové a vlakové terminály a tržiště. Na těchto místech nikdy nenechávat zavazadla bez dozoru. Kritická situace je rovněž při vykládání zavazadel z autobusu a je třeba rychlosti a pozornosti.
V nočních hodinách se je třeba vyhnout postranním ulicím. Naopak, nikdy jsme žádný problém neměli, pokud jsme se pohybovali po hlavních ulicích v kteroukoli dobu, a to i ve městech, kde jsou tyto problémy popisovány nejčastěji – v Arequipě a Cuscu.
V době treků jsme si ponechávali část věcí v úschově v hotelu a opět bez sebemenších problémů. Jednalo se ale spí?e o hotely střední kategorie. V době nočních přejezdů lokálními společnostmi jsme si raději brali všechna zavazadla s sebou do autobusu.
Doporučujeme po příjezdu do Limy navštívit naše velvyslanectví ( Embajada de la Rep. Checa, Baltazar la Tore 398, San Isidro, Lima, tel: 264 3381, 264 3374, úřední hodiny denně 9 – 15 h.) a nechat si zde zpáteční letenky, event. kopii pasu. Vystavení náhradního dokladu je otázkou asi jedné hodiny, ovšem získání náhradních letenek je náročné i drahé, stejně tak i jejich “přebukování”. Rozhodně si někde uschovejte 25 USD na osobu na letištní taxu. Při ztrátě finančních prostředků by vám toto mohlo zkomplikovat odlet, protože bez zaplacení taxy je odlet nemožný. Nezapomeňte na včasnou konfirmaci zpátečního letu, protože v hlavní sezóně byste se nemuseli dostat do letedla.
Pokud byste měli problémy s Peruánci při poskytováním služeb pohrozte jim INDECOPI, tel: 224 7800 nebo se na ně přímo obraťte. Jedná se o státní organizaci, která kontroluje obchod a služby a místní se ji velmi bojí. Kromě Limy mají pobočky ve všech větších turistických městech.

Ubytovaní
V turistických oblastech není problém sehnat bydlení podle vaší představy a peněženky. Levné hostely lze pořídit za 5 – 10 Sol na osobu, střední hotely za 30 – 50 Sol za pokoj. Lze však mít i luxusní hotel od 100 USD za noc. Doporučujeme prohlídku pokoje a vyzkoušení teplé vody. Cenu pokoje lze téměř vždy usmlouvat.

Stravování
Peruánská kuchyně není příliš pestrá. Základem je zelenina – brambory, rýže, hranolky. Steak z lamy nebo alpaky se dá zakoupit rovněž v mnoha restauracích. Doporučuje tradiční “cebiche” – marinované ryby se zeleninovou přílohou. Dobrou alternativou je čínská kuchyně, která je poměrně často zastoupena stejně jako čínská menšina v Peru. V turistických místech nejdete i pizzerie a mexické restaurace, což je celkem příjemné zpestření. Ceny turistických menu se pohybují kolem 10 SOL. Ceny hlavních jídel v restauracích jsou 12 – 15 Sol. Snídaně 4 ? 6 Sol. V obchodech lze koupit v podstatě vše za ceny zhruba stejné jako u nás. Není proto důvod brát si zásoby na trek z domova. Balená voda je poměrně drahá – 1,5 – 2 l balení stojí 2,5 – 3 Sol. Neměli byste platit více, i když budou požadovat 4 – 6 Sol. I zde platí obecné zásady – pít vodu pouze balenou nebo sterilizovanou, jíst pokrmy pokud možno dobře tepelně upravené. V restauracích na pobřeží a v nižších výškách nejíst syrovou zeleninu, neboť v důsledku nedostatku vody je zalévána vodou použitou. Obrázek o hygieně každé restaurace vám dá pohled na WC i na jeho umístění. Pokud je součástí kuchyně, měli byste si nalézt restauraci jinou. V Punu se nedoporučuje voda z kohoutku ani k čištění zubů.

Vybavení
Na turisticky frekventovaných místech ( Arequipa, Cusco, Huaráz ) lze vypůjčit vybavení na treky – stan, spací pytel, vařič. Na těchto místech lze i příslušnou výbavu dokoupit; novou nebo použitou. Lze zde koupit i plynové bomby k vařiči. V tomto případě však platí, že je výhodnější vařič benzinový, protože sehnat “náplň” je mnohem jednodušší.
Bez problému lze nakoupit potraviny do hor, a to za ceny zhruba stejné jako u nás. Sortiment je podobný, i když ne tak široký.

Očkování
Každý, kdo více cestuje, nepobývá a nestravuje se v luxusních hotelech a restauracích, by měl podstoupit očkování proti hepatitidě A platné 8 – 10 let. Do Peru je rovněž doporučeno očkování proti břišnímu tyfu. Pokud hodláte navštívit Amazonii, je nutné očkování proti žluté zimnici a samozřejmě profylaktické podávání antimalarik. Rovněž je třeba překontrolovat platnost očkování proti tetanu, které má platnost 10 let.
Podrobné informace vám sdělí na Okresní hygienické stanici nebo ve velkých městech v centrech cestovní medicíny. Například zde Zdravotní rizika nikdy nepodceňujte!!!

Doporučení závěrem – kdo neumí španělsky, nechť se naučí alespoň číslovky a základní fráze.

Na každé cestě, v každé zemi narazíte na odvrácenou stranu. Popisovat negativa Peru není naším cílem, ale je zajímavé s odstupem napsat o některých skutečnostech.

Peru je země, kde řidiči neustále troubí, a to tak často, že to nelze srovnat s žádnou jinou zemí. Bez klaksonu se snad nedokáží ani rozjet, odbočit, někoho předjet nebo minout turistu. Pokud zrovna nejste ve formě, stává se i hodinové procházení městem utrpením.
Jako chodci máte v Peru celkem smůlu. Pro řidiče totiž jakoby neexistovali. V hustém provozu nezastaví nikdo aby umožnil chodcům přejít vozovku. Pokud přecházíte, je jenom na vás včas uskočit nebo kličkovat mezi auty. Nikdo totiž ani nepřibrzdí, ani se nevyhne.
Bílí cizinci – gringos – jsou chápáni především jako zdroj peněz a žádné velké projevy vstřícnosti nelze očekávat. Někdy jsou požadované ceny za zboží nebo služby tak absurdní a jakákoli domluva nemožná, že máte pocit, že vám prodat vlastně ani nechtějí. “Natáhnou” vás vždy, je jenom na vás, na kolik jste schopni požadovanou cenu usmlouvat.
Peruánci bez problémů odhazují rozličný odpad z oken autobusů, aut i vlaků. Městský odpad sypou bez starostí do potoků a řek a tak si postupně ničí nádhernou přírodu. Na druhou stranu například plastové láhve rozhodně nejsou jejich vynálezem…
Bezpečnostní situace pro turisty se v posledních letech výrazně zlepšila, riziko okradení je však vysoké, pokud si svoje věci dostatečně nehlídáte nebo se pohybujete v nesprávnou dobu na nesprávných místech. Pokud ale dodržíte základní pravidla, těmto potížím významně předejdete.
Jsme si vědomi toho, že tyto skutečnosti lze z pohledu turisty popsat v mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje. Je však dobré o nich vědět a na cestách s nimi počítat.

Nočním autobusem jsme se přemístili již naposledy do Limy. Pro větší pohodlí a na základě našich zkušeností z nočních přejezdů jsme si zakoupili “první třídu”, ale tentokrát jsme nepochopili, proč se tak nazývá.

Autobus byl nepohodlný, sedačky bylo možno sklopit jen málo nebo vůbec. Autobus se pouze bez zastávky řítil ohromnou rychlostí nocí do Limy.
Neubytovali jsme se v centrální Limě, ale v San Isidro vedle Miraflores. Jsou to “lepší čtvrti” Limy. Ukázalo se i sluníčko a tak přeci jen hlavní město vypadalo lépe a veseleji.
V pondělí jsme se vypravili do “Museo de Oro del Peru” – muzea zlata. Sbírky jsou soukromé a vlastní je rodina Mujica Gallo. Vstupné je pěkných 20Sol. Sbírky jsou ale neuvěřitelně bohaté: ve vitrínách jsou desítky a desítky exponátů. Nejsou to jen zlaté předměty a šperky, ale i různá ozdobná i praktická keramika, zbraně a oděvy. Mo?ná překvapí, jak častým motivem je sexuální život. Ten je ale častý asi u všech kultur…( Velmi zajímavý článek o sexuálním chování andských indiánů v minulých dobách naleznete v časopisu Koktejl, říjen 1999: “Indiánské milování” od M.Stingla).
Zde si člověk uvědomí, kolik bohatství a nejrůznějších věcí skrývaly hrobky, chrámy a pyramidy. Je toho tolik, že člověk je po dvouhodinové prohlídce tolik vyčerpán, že mu už nezbudou síly na stejně rozsáhlé sbírky textilu v dalším patře a kolekci všemožných zbraní jen proběhne. Snad se zastaví u samurajských zbraní, u revolveru Fidela Castra nebo u osobních zbraní nacistických pohlavárů.
Navečer jsme ještě navštívili indiánský trh v Miraflores, kde je možno koupit většinu věcí, se kterými jsme se setkávali na tržištích v různých částech Peru. Ovšem za cenu trochu vyšší.
V úterý před odletem jsem si prohledli sbírky “Museo de la Nación”. Nejsou tak bohaté, jako sbírky soukromých muzeí, dávají však mnohem lepší přehled o jednotlivých etapách kultur na území starého Peru a jsou zde rovněž modely všech významných starých staveb. Znovu jsme se mohli vrátit na místa, která jsme v průběhu měsíce navštívili a zároveň jsme si uvědomili i přes místa, která jsme nenavštívili, jaká ohromná archeologická bohatství Peru má. V tomto muzeu lze vidět “archeologický objev století” – hrob pána ze Sipánu. Byl odkryt v roce 1987 zcela neporušen. Kromě kostry panovníka zde byly kostry tří mladých žen, dvou pomocníků, sluhy, ochránce, dítěte, psa a dvou lam. Zřejmě museli sloužit pánovi až za hrob…
Po prohlídce ještě zbývalo vyzvednout letenky na naší ambasádě. Tentokrát však setkání nebylo tak vstřícné a milé, jako na začátku cesty. Narazili jsme na jakousi hloupou českou sekretářku, která měla pocit, že je více něž konzul a předvedla výstup povýšených českých byrokratů, kteří stále nepochopili, že tam jsou pro nás a z našich daní. První signály návratu do vlasti?
Peru je krásná země. Za ten měsíc cestování jsme toho viděli mnoho, ale hodně ještě zbývá. Například celá oblast Amazonie. Tak snad příště?

Na uzemí Truchillo se nacházely dvě významné kultury – starší Moche ( kolem 500 n.l. ) a mladší Chimu ( 1000 – 1470 n.l. ), které zde zanechaly významné památky.

Navštívili jsme Las Huacas del Sol y de la Luna ( chrámy Slunce a Měsíce ). Chrám Slunce je sice větší, ale chrám Měsíce je zajímavější. Je částečně zrekonstruován a na zdech lze vidět barevné ornamenty, na kterých jsou chobotnice, ryby, oči, čelisti pumy,…
Dalším chrámem je La Huaca Arco Iris nebo také La Huaca del Dragon. Rovněž bývá používán název Chrám duhy, neboť ta je stěžejním motivem na zdech velmi dobře zachovaného chrámu. Menším chrámem je La Huaca Esmeralda. Ten je však dosti poničen.
Nejvýznamnější památkou je město z písku Chan Chan ( Slunce Slunce ) s částečně dochovaným komplexem paláce Tschudi. Chan Chan se rozkládal na 28 km2 a byl největší předkolumbovské město Ameriky a největší město z písku na světe. Písek však není trvalý stavební materiál, a tak se dochovaly jen zbytky vysokých zdí. Město se skládalo z devíti “subměst” a žilo zde kolem 50 tisíc obyvatel.
Nejzajímavější je komplex paláce Tschudi. Prošli jsme veliké ceremoniální náměstí, jehož zdi jsou zdobeny symboly moře – vlnami a rybami. Symboly moře ( ryby, vlny, mořští ptáci, rybářské sítě ) a měsíc byly nejdůležitějšími religiózními symboly a lze je vidět lépe či hůře dochované v dalších částech paláce. Palác Tschudi byl pro nás nejpozoruhodnější památkou v této časti Peru.
Keramiku, nástroje, šperky a další zajímavosti lze vidět ve dvou zdejších muzeích. Z Peru nám toho zbývá již hodně málo – přesun do Limy, návštěva Národního muzea a Muzea zlata a pak jen odlet domů. Už se nám moc stýská po naší holčičce. Za tu dobu začala plynně mluvit…

V Huarazu jsme si smůlu ještě nevybrali do konce. Když jsme chtěli odjet v úterý do Trujillo, zjistili jsme, že všechny autobusy odjíždí až večer kolem deváté.

Vybrali jsme si podle ceny i terminálu slušnou společnost MOVIL Tours, zakoupili jízdenky, uložili všechna zavazadla do úschovny a přemýšleli, jak využít zbytek dne. Po nepříliš dobré pizze jsme taxíkem odjeli k malému paláci Wilcahuaín, což je malá kopie mnohem známějšího chrámu Chavín. Vznikl kolem roku 1100 n.l. a je ve velice dobrém stavu. Po prohlídce jsme se vrátili zpět, potloukali se po městě, dali si dobrou večeři a zabíjeli čas do odjezdu.
A pak to přišlo…po příchodu na autobusový terminál jsme nenašli v úschovně naše zavazadla a rázem byli bez všech osobních věcí i dárků. Předvedli jsme jim i bez větších znalostí španělštiny slušnou scénku a pohrozili jim vším možným včetně Indecopi, policie a ambasády. Ukázalo se, že jeden trouba v úschovně poslal všechny naše věci odpoledním autobusem na opačnou stranu do Limy…
To bývá v těchto zemích fatální chyba a obvykle se s věcmi již nikdy neshledáte. Ukázalo se, že Movil Tours je solidní společnost. Vysílačkou se spojili s řidičem a přislíbili poslat obratem nočním busem věci za námi do Trujillo. Moc jsme jim nevěřili a noc v autobusu pro nás nebyla rozhodně klidná. Naštěstí vše dobře dopadlo a hodinu po příjezdu do Trujillo za námi dorazila v pořádku i naše zavazadla.
Potvrzuje se, že je skutečně lepší připlatit si za solidní dopravní společnost. Jinak totiž závěr našeho pobytu mohl být dosti nepříjemný a komplikovaný.
Trujillo je druhé až třetí největší město v Peru, ale rozhodně se nemůže v atraktivnosti srovnávat s Arequipou nebo Cuscem. Jsou zde velmi zajímavé barevné koloniální budovy s krásnými interiéry, ale to je víceméně vše. Nebýt několika významných památek v okolí z kultury Moche a Chimu, nestálo by skoro ani za návštěvu.
Pěkné jsou pláže v 15 km vzdáleném Huanchaco. Zajímavostí jsou rybářské lodě z totory, vyráběné stejně jako lodě na jezeře Titicaca. Mají však odlišný tvar a jsou pouze pro jednu osobu. Spatřit je můžete pouze na několika místech severního pobřeží. V Huanchaco se dají strávit poslední dny před návratem a ještě si lze užít dobrých peruánských mořských jídel…

Štěstí při nás nemohlo stát celou cestu: začalo to zubem “osmičkou”, která se opět probudila a pokračovalo to zřejmě střevní virózou, která postihla většinu obyvatel Gledelu.

Neminula ani nás a to právě v neděli před naším odchodem na trek. Vybrali jsme nádhernou trasu začínající v Cashapampa. Pokračovali jsme údolím podél říčky Santa Cruz vzhůru asi 1000 výškových metrů. První část cesty je poměrně strmá, další stoupáni je mírné. Podél vody se jde příjemně i díky nádherné vegetaci s kvetoucími kaktusy. Nad tím vším se tyčí šestitisícovky s bílými vrcholy.
To platí při optimální kondici. U nás se však začaly projevovat příznaky virózy a bylo to spíše velké trápení. Došli jsme v podvečer do kempu k jezeru. Ráno jsme se rozhodli, že nebudeme pokračovat přes sedlo, které má asi 4700m, ale po prohlídce jezer se vrátíme zpět do Cashapampa a odjedeme do Yungay.
P.S. Čendo a Karle, až vylezete na Huascaran, dejte nám vědět. Držíme palce a vraťte se zdraví!!!

Z Cusca jsme odletěli v pátek 23.6. ranním letadlem a za hodinu jsme opět byli v zamračené, šedé Limě.

Koupili jsme si lístky na autobus a odjeli kolem poledne do národního parku Huascaran. V noci jsme se ubytovali v doporučovaném hostelu GLEDEL v Yungay. Gledel je “základní tábor” mnoha českých horolezců a trekařů. Majitelkou hostelu je skutečná “PachaMama” českých cestovatelů paní Rusula. Ubytování je základní, ale atmosféra vřelá a peruánská jídla nezapomenutelná. Rusula je nejšťastnější, když má hostel plný českých horolezců, může o ně pečovat a vyvařovat jim. Zná i několik slov česky a chlazené pivo je vždy připraveno. Někdy i u postele na stolku. Setkali jsme se zde s výpravou českých horolezců, chystajících se na některé šestitisícovky.
Pohoří Cordillera Blanca je asi skutečný horolezecký ráj: na uzemí širokém 20km a dlouhém 180km je více než 50 vrcholů majících přes 5700m !!! Nad Yungay vévodí nejvyšší hora celého Peru, 6 768m vysoký Huascaran.
Yungay bylo před rokem 1970 velké město, ale ničivé zemětřesení v květnu 1970 utrhlo z Huascaranu ohromný kus a lavina sněhu, kamení a bahna smetla vše, co stalo v cestě a pohřbila 18 tisíc obyvatel Yungay. Při tomto zemětřesení zahynulo v Peru více jak 50 tis. lidí. Zahynula zde i výprava českých horolezců na Huascaran. Pomníček mají u jezer LLANGANUCO. Celou tragedii připomíná působivý monument bíle sochy Krista se vztaženýma rukama a hledícího k Huascaranu. Hory jsou to nádherné, ale i nebezpečné…
Vypravili jsme se za ojedinělou rostlinou, žijící fosilií Puya Raimondii. Roste pouze na několika izolovaných místech v Bolivii a Peru. Několik lokalit je v Cordillera Blanca a Negra. Rostlina vypadá jako ohromný mořský ježek s průměrem kolem 2m a do této velikosti roste asi 100 let. Z “ježka” vyrůstá až 10m vysoký “hrot”. Jednou za život se pokryje více jak 20. tisíci květy a po odkvětu zahyne. Zvláštní rostlina, a to i z hlediska botanické zařaditelnosti…
Vypravili jsme se za ní z nedalekého Carazu. Taxikáři udávali naprosto nesmyslnou cenu za odvoz cca 40 km do hor, vyrazili jsme proto “colectivem” do vesnice směrem k rostlinám v domnění, že se nám zde podaří stopnout další vůz nebo přemluvit domorodce k odvozu. Ve vesnici však byla asi jen dvě “auta” a navíc místní slavnost. První řidič neměl dost benzínu, druhý odmítl odvést gringos do míst, kde není žádné město a nechápal, že někdo chce vidět nějakou kytku. To mohou jen šílení gringos…
Po neúspěchu a čekání jsme se potupně vrátili zpět do Yungay a vypravili se, tentokrát úspěšně, na nádherná jezera Llanganuco.