Jezero Tso Moriri…

…bylo cílem dalšího výletu z Lehu. Směřovali jsme do údolí Ruosu, na jehož dně se rozkládá jezero Tso Moriri. Řidič v těžkém terénu zlomil pružinu předního tlumiče, takže opatrná cesta zabrala ještě více času. Možná bude ještě dobrodružství… Pokračování »



Láhaul a Spiti…

…jsou dvě údolí, které se táhnou jihovýchodně od Lehu až k tibetské hranici. Čeká nás závěrečná devítidenní etapa, kdy jsme opustili Ládakh a projíždíme část státu Himačálpradéš až do hlavního města Simly. I když jsme se v počátku pohybovali stále v nadmořské výšce kolem 3500 – 4000 m/m, postupně ji ztrácíme, až se dostaneme do vlhké a horké oblasti předhůří Himálají. Pokračování »



Údolí Nubry a jezero Pangong…

… jsou zajímavá místa v sousedních údolích od Lehu. Cesta do údolí řeky Nubry vede klikatou silnicí přes nejvýše položené sjízdné sedlo na světě Khardung La ve výšce 5602 m/m. I při celkem dobré předchozí aklimatizaci se v této nadmořské výšce necítím nejlépe… Pokračování »



Leh..

…byl hlavním městem bývalého království Ladak. Cestou z Lamayuru jsme odbočili do Alči, kde stojí nad posvátnou řekou Indus zdobené chrámy z 11. století, považované za vrchol indicko – tibetského umění. Pokračování »



Lamayuru…

…je městečko Ladaku s buddhistickým klášterem. Cesta ze Šrínagaru trvala asi devět hodin a vedla přes sedlo Zoji La ve výšce 3500 m/m, kam jsme se dostali po klikaté nebezpečné cestě, která je udržovaná sjízdná jen několik letních měsíců. Na oběd jsme se zastavili v městečku Dras, které je druhým nejchladnějších trvale obydleným místem na světě. To jsme se už ocitli v Ladaku a kolem se začaly zvedat mohutné štíty Himálaje. Dramatické mraky a pomalu zapadající slunce umocňovaly moje první setkání s buddhistickou oblasti nejvyššího a nejmohutnějšího pohoří světa. Pokračování »



Gulmarg a Sonamarg…

…jsou dvě populární horská střediska nedaleko Šrínagaru.

Gulmarg je lyžařské středisko budované v alpském stylu, kam jezdí lyžovat bohatší indická vrstva. S prudkým ekonomickým růstem bohatne a rozrůstá se střední vrstva, které se líbí náš západní životní styl. Se vším všudy… I s poměrně neurvalým chováním a orientací na konzum a komerci nejhrubšího zrna. Bohužel, tím se mění i charakter celé společnosti a mizí vstřícnost a ochota i vůči cizincům. Stejně jako byla kterékoliv země jiná před dvaceti lety, zákonitě se mění i Indie, kde měl cestovatel ještě nedávno pocit, že se ocitl v době před sto lety a bylo to právě to, co tu hledal a mnohdy nacházel. Ale to je zákonitost vývoje. Pokračování »



Šrínagar…

…je hlavním letním turistickým městem státu Džamu a Kašmír. Leží nedaleko pákistánské hranice. Pokud se v Kašmíru začne něco dít, je to nejčastěji tady. Proto je zde velká přítomnost armády viditelná téměř na každém kroku.

Stejně jako množství místních návštěvníků, i nás láká staré město s dřevěnými mešitami a jezero Dal, na kterém kotví 1400 houseboatů. To vše zarámováno vysokými štíty hor. Pokračování »



Kašmír…

…tedy oblast kašmírského údolí patří k neklidným místům Indie. Je to dáno tím, že po rozdělení Indie na muslimský Pákistán a většinově hinduistickou Indii se po váhání rozhodl kašmírský mahárádža pro připojení k Indii. Ovšem toto území je převážně muslimské… Tím bylo “zaděláno” na problém, který v čase různě kulminoval a není vyřešen dodnes. Místní obyvatelstvo by zřejmě preferovalo nezávislost na obou státech, ale politici jsou jiného mínění. Navíc, jak to v posledních letech bývá, do konfliktu se vložili mudžahedíni z dalších zemích, aby přílili benzín do ohně a přihodili semtex… Indie na to odpovídá přítomností více jak půl miliónu vojáků. Násilí a teroristické akce, včetně cílených únosů nebo vražd turistů, vždy na nějaký čas naprosto vyřadí tuto turisticky velmi atraktivní oblast z jejich zájmu. Navíc OSN kdysi neurčila přesně hranici části horského uzení a tím vznikly třecí plochy hrozící velkým válečným konfliktem mezi Indií a Pákistánem. Pokračování »



Amritsar…

…je centrem a posvátným místem sikhského náboženství, které, měřeno počtem stoupenců, je sedmým největším na světě. Zakladatelem této víry je Guru Nának. Viditelným znakem Sikhů je jejich oděv s turbanem zakryvajicí dlouhé vlasy, které si stejně jako vousy nezkracují a jsou symbolem přirozenosti. Zahnutá dýka symbolizuje, ale i slouží k ochraně slabších. Ocelový náramek na zápěstí představuje jednotu boha. Guru Nána a devět jeho žáků sepsali knihu učení Guru Grant Sahib. Ta je uložena ve Zlatém chrámu v Amritsaru, kam ji každé ráno přináší a večer zase odnáší. Nejslavnější sikhský chrám je pokryt měděný plechem, který je pozlacen několika tunami zlata. Leží uprostřed posvátného jezera v chrámovém komplexu z bílého mramoru. Pohled na něj je opravdu impozantní. Atmosféru místa ale dotvářejí stovky nebo spíše tisíce poutníků a nahlas čtené modlitby ze svaté knihy napsané ve zvláštním zpěvném rytmu, aby se věřící mohli “naladit” na stejnou frekvenci a meditovat. Pokračování »



Pahargandj..

…je místem, kam směřují baťůžkáři po příletu do Dílí. Rušná hlučná ulice se spoustou obchodů, jídelen a postranních uliček vyplněných hotýlky a guest housy. Pro někoho to je první dotek Indie se vším rámusem, vůněmi i pachy, chaotickým provozem bravurně kličkujících tuk-tukářů a rykšáků a směsí barev a špíny. Pro jiné zase důvěrně známým místem na začátku nebo na konci cesty po Indii.Já se už můžu počítat do té druhé skupiny, i když návštěv tohoto místa nemám za sebou tolik jako Míra nebo Michal. Ale i já jsem už důvěrně poznal urinaly na rohu uličky směřující k našemu hotýlku a těšil se do vývařovny kousek před nádražím na skvělé jihoindické jídlo. Třeba chicken masalu.Bez ohledu na počet předchozích návštěv tu ale nikdo z celé naší skupiny nebyl v tomto ročním období, kdy teplota v Dilí šplhá přes čtyřicítku a příliš neklesne ani v noci. Pokračování »