Džalálábád je město ve východním Afghánistánu, které je důležitým obchodním centrem. Historicky byl centrem řecko-buddhistické kultury. Svou důležitost získal za vlády mughalského panovníka Bábura (1483–1530). Dnes je město považováno za jedno z hlavních center Paštunů, kteří tvoří v Džalálábádu majoritní většinu.
V 19. století bylo město součástí Afghánského emirátu. V roce 1989 bylo svědkem sovětské invaze do Afghánistánu. Po pádu Talibánu v roce 2001 se Džalálábád stal důležitým obchodním a kulturním centrem. V roce 2021 bylo město obsazeno militantním hnutím Talibán, což vedlo k demonstracím a násilí.
Džalálábád zůstává důležitým městem v regionu, i když je stále postiženo konfliktem a nestabilitou, protože se zde vyskytuje se Daish.
Po návratu z Herátu jsme další den brzy ráno vyrazili do Džalálábádu. Ne, že by tam bylo něco převratného, ale jezdí se tam právě kvůli cestě, která nabízí úchvatné scenérie. Víc než tři hodiny se jede mezi krásnými horami, podél řeky Kábul. V některých provinciích byly 
v předchozích dnech záplavy, a tak se korytem valily zlověstně zkalené řvoucí proudy vody. Následovala klidná místa, kde měla řeka možnost rozlévat se do kraje a místa zkrocená přehradami. Stoupání a klesání, ostré skály a úrodná políčka. Díky teplému podnebí a dostatku vody je Džalálábád pomyslnou zahradou Afghánistánu. Tak báječné šťavnaté broskve jsem dlouho nejedla. A také, pro Afghánistán typické jarní ovoce, lokvát. Malé, žlutooranžové hruškovité plody, které se loupou a uvnitř pozor na jádra.
Džalálábád je rovněž proslulý chutnými rybami z místních řek. Leží totiž na soutoku řeky Kábul a Kúnar, které jsou na ryby velmi bohaté. Ryby jsme si rozhodně nemohli nechat ujít, restaurace přímo nad řekou k tomu byla ideální. Jako bonus jsme mohli pozorovat dravé ptáky lovící ryby a koupající se vodní buvoly. Cestou zpátky se nabízely překrásné výjevy v jiném světle, ráno a dopoledne bylo totiž pod mrakem. Ještě jsme zastavili u „manufaktury“ na sušený buvolí trus . Také jsme narazili na pomalovaný tank, co si vystavili na „počest“ sovětské armády.
