Viktoriiny vodopády patří k největším na světě a jsou velkou atrakcí na hranici Zimbabwe a Zambie. My jsme zvolili přístup ze zimbabwské strany. Hned na hranici jsme si měli možnost udělat obrázek, do jaké zemi přijíždíme. Zdlouhavé byrokratické postupy, víza za 30 USD, další poplatek 55 USD za vůz a nutné pojištění za 50 USD avizovaly, že přijíždíme do země diktátora Mugabeho, kde je nutno každého turistu náležitě „oškubat“.
Plánovali jsme, že přejdeme pěšky na zambijskou stranu a prohlédneme si vodopády z jiného úhlu. Dříve to bylo možné absolvovat za 10 USD. Nyní však již ne…museli bychom si při návratu koupit nová víza za 30 USD pro každého. Ta naše již zaplacená jsou pouze na jeden vstup…Uklidnilo nás, že získání „multiple“ víza by nás stálo 55 USD a jeho získání by bylo možné pouze na velvyslanectví…:-D
Spokojili jsme se tedy pouze s návštěvou hraničního mostu přes řeku Zambezi a pozorovali některé turisty, skákající nejhlubší bungee jumping na světě.
Brzy ráno jsme se vypravili za největší atrakcí. Vodopády jsou široké více než 1,6 km a voda padá v nejvyšším místě z výšky 105 metrů. Protéká jimi neuvěřitelných 550 miliónů litrů za minutu. V období dešťů je to ještě více. Zjistili jsme, že již není možné vstoupit k vodopádům opakovaně během jednoho dne, jak jsme si mysleli, ale vstup v ceně 30 USD na osobu je pouze jednorázový a nelze přijít při východu slunce a vrátit se před jeho západem. Nevadí…zůstali jsme tam celý den, až téměř do západu slunce a prohlíželi si a užívali si nádhery z různých stran a při různém osvětlení. Díky množství času jsme si mohli počkat na dobrý záběr a dobré světlo. Pro fotografování úplná paráda.
Večer jsme se hlídačů kempu ptali, jak dopadly volby, které proběhly ve středu. Opět vyhrál Mugabe…Ptali jsme se opatrně, jestli to je dobře nebo špatně. Neopatrně a rezolutně prohlásili, že špatně. A potom se rozpovídali o tom, jak u nich chodí volby. Ono to bylo viditelné i na ulici, kdy se místní snaží jako suvenýry prodávat bankovky v hodnotě 50 nebo 100 miliónu botswanských dolarů, které si nikdo nekoupí ani za 1 USD. To byl taky „dárek“ od Mugabeho před čtyřmi roky. Jedinou nadějí je, že Mugabemu je již 89 let…
Brzy ráno jsme balili a chystali se na cestu zpět do Botswany. V kempu běhali a snažili se rabovat malí roztomilí kočkodani. Ráno byli obzvláště agresivní, hlavně při snídani. Nejdříve s nimi statečně bojovala Janička, ale když odešla mýt nádobí, zaměřili se na Kačenku. Ta je již od začátku pobytu vybavena „pepřákem“ právě pro podobné situace. Jenže s ním od začátku zlobí, pronásleduje Mařenku a předchozí den si ho konečně trochu stříkla i do nosu 😀 Sice neustále chtěla stříkat pepřák opičkám do ksichtu, ale když jich na ni nastoupilo několik, začala nejdřív prchat a potom už jen hystericky řvala a běhala po kempu s opičkami v patách, až řvoucí, více než opičky, skočila do auta a už do odjezdu nevylezla. A to byla taková symbolická tečka za návštěvou Mugabeho země a jednoho z divů světa.
Vic Falls
