Namibie – Zimbabwe – Botswana – cesta napříč Afrikou 2013
Za několik hodin odlétáme přes Joburg do Windhoeku. Rok utekl rychle, i když se „abstinenční příznaky“, po návykové droze jménem Afrika, občas dostavily. Zmírnili jsme je ale plánováním nové cesty, téměř hned po našem loňském návratu z Namibie. Ono je to totiž nutností, pokud se chcete vydat za skutečnou divočinou do delty řeky Okawanga.
Letos je cesta trochu dobrodružnější – v plánu je přejezd pouště Kalahari z Namibie do Botswany s návštěvou zatím (snad) lehce opomíjené perly – pohoří Tsodilo – zapsaného v seznamu UNESCO, jako jediné místo v Botswaně. Jsou zde skalní kresby staré více než 20 tisíc let! Pokud nezabloudíme nebo nezapadneme v poušti, užijeme si toto magické místo i s dvěma přenocováními ve volné přírodě.
Poté se vrátíme zpět do Namibie, projedeme Capriviho pruhem, kde jsou zajímavé malé rezervace, až dorazíme k Viktoriiným vodopádům ze zimbabwské strany. Zpět v Botswaně navštívíme parky Chobe, Nata a pánev Makgadikgadi, až dorazíme do Maun – našeho východiště pro třídenní výlet do delty řeky Okawango na mokoro – člunech vydlabaných z kmene stromu. Budeme najíždět do hřbetů hrochů, vodních buvolů, koupat se s krokodýly a tábořit na ostrůvcích v deltě 🙂
Zážitek z tohoto kousku světa umocníme ranním přeletem se sluncem v zádech nízko nad deltou…
…a když budeme mít štěstí, zpět do Windhoeku a domů…
A protože štěstí přeje připraveným, letos odjíždíme vybavení satelitním telefonem (Petře díky), navigací i pro nejzapadlejší off-road cestičky (Jirko díky), objektivem 100 – 400 a novým webem (Slávku díky). Na místě se dovybavíme dalšími přídavnými kanystry na benzín a lopatou na písek 🙂
Pokud se vám v těchto horkých dnech bude chtít, budeme rádi, když budete cestovat s námi.
Schwarzovi …on the road
Zobrazit místo Namibie, Botswana 2013 na větší mapě
Den osmnáctý – Waterberg
Plošina Waterberg vznikla před 200 milióny let a je tvořena až 250 metrů vysokým uskupením pískovcových skal načervenalé barvy. Byl zde vyhlášen národní park s různými prostředími a množstvím zvířat, s cílem vytvořit životaschopné a rozmnožující se skupiny zvířat, včetně nosorožců tuponosých, žiraf, levhartů či orla černého. Pokračování
Den patnáctý až sedmnáctý – Etosha-velké bílé místo
Před více než sto lety byly vyhlášeny tři přírodní rezervace, jejichž součástí je obrovská pánev Etosha, která byla kdysi vnitrozemským jezerem. To vyschlo a zbyly zde bílé, zasolené plochy, které působí až přeludně v ostrém slunci. Pokud je dostatek vody, pánev se částečně naplní a přiletí sem hnízdit například plameňáci až z pobřeží od Walwis Bay. Pokračování
Den čtrnáctý – cheetas
Z Opuwa jsme se již přemísťovali směrem k národnímu parku Etosha. Před tím jsme se ale ještě zastavili na farmě vlastněné Holanďany, kteří zde mají polodivoké i ochočené gepardy. Přijeli jsme dost brzy na to, abychom si dali v klidu něco dobrého k jídlu a pití. Pokračování
Den třiáctý – Himbové
Dosáhli jsme nejsevernějšího bodu naší cesty – města Opuwo. Dále jsou už jen lvi…tedy obrazně řečeno. Dále začíná těžko přístupná divočina, která je jen málo dotčenou oblastí. V okolí žijí kmeny ještě tradičním způsobem života. Ovšem i sem se již pomalu vkrádá „civilizace“. Pokračování
Den jedenáctý a dvanáctý – skalní malby
Kemp byl příjemný. Pouze nás znervózňovalo, že jsou zde upozornění na slony, a že máme zůstat na cestě, pokud by se objevili. Kempování je na vlasní nebezpečí. Navíc se jednalo o horské slony, kteří jsou celkem vzácní a vyskytuji se v omezených oblastech. Mrchy, útočí na člověka bez zvláštních důvodů. Ve stanech na střeše vozu spíme ve výši jejich hlavy, to bude pěkné probuzení… Pokračování
Den desátý – Pobřeží Koster
Ráno mi přišla urgentní SMS a e-mail…Swakop byl snad jediné místo na naší cestě, kde jsem mohl vytisknout dokument a poslat DHL. Paní v DHL zkomolila jméno adresáta. Chtěl jsem ho opravit, protože z „Horká“ se stala „Morka“. Potom jsem to ale ponechal, protože i takto zcela nepochybně, možná ještě lépe, najde svého adresáta 🙂
Den osmý a devátý – letovisko Swakopmund, lachtani a ústřice
Po ránu jsme projížděli nejdříve hornatou částí pouště Namib, poté úzkými proláklinami a údolími, abycho se dostali na její plochou a velmi suchou část, která nás po dlouhé a nezáživné cestě přivedla zpět k pobřeží, do jediného skutečného letoviska Namibijců – městečka Swakopmund. Ubytování jsme měli v B&B kousek od pobřeží, s příjemnou zahradou a terasou. Odpoledne jsme se prošli městečkem a na pláži si dali v podvečer výborné kalamáry.