Saigon – mesto strycka Ho

Cast Cechu si vytvorila o Vietnamu predstavu pres “rakosniky”, kteri prodavaji levne zbozi nevalne kvality na trznicich po cele zemi. Casto maji zrejme pocit urcite nadrazenosti vyjadreny treba tykanim. Prave tito lide by byli nejvice prekvapeni pri navsteve Vietnamu (jako ze ho zrejme  nikdy nenavstivi:-). Ekonomicky udelal neuveritelny posun a zacina se radit mezi “asijske tygry” druhym nejvetsim mezirocnim rustem HDP hned za Cinou. O to pikantnejsi, ze se jedna o socialistickou zemi vedenou neomylnou komunistickou stranou. Na jedne strane vytvorili velmi liberalni trzni prostredi, na druhe strane zastavaji velmi konzervativni politicke postoje a pro jistotu nepousti lidi k volbam a kazde projevy politickeho nesouhlasu tvrde potiraji. Jen jaksi ideologicky musi mit soudruzi trochu problem, protoze soukrome vlastnictvi vyrobnich prostredku jako zakladni postulat komunisticke spolecnosti jaksi chybi. Coz muze byt do budoucna trosicku problem..;-) Zatim stat (=strana) financuje prekotnou vystavbu komunikaci, mostu a infrastruktury vubec.

A bylo to videt uz po prekroceni kambodzske hranice. O Ho Ci Minove Meste (opet se smi pouzivat stary kolonialni nazev Saigon) to plati dojnasobne. Mozna ctyrnasobne. Moderni hekticke hlucne mesto s luxusnimi obchody a restauracemi, drahymi auty, upravenymi lidmi. Ono to trochu prekvapive plati zatim o vsech zemich, ktere jsme projeli a zrejme I o tech, kam jeste zamirime. Krome zebraku (kterych ale bylo celkem malo) jsme potkavali upravene, ciste oblecene lidi, a to I ve vesnicich. Az to nekdy pusobilo nepatricne k danemu mistu. Zeny upravene, I na nohou nalakovane nehty. A nikdo nesmrdel potem na dalku (narozdil od tech nasich ”nadrazencu” u nas doma…)

Moje predstava o Saigonu byla ale preci jen trochu jina. Samo slovo ve me asociuje predstavu kolonialniho mesta s opiovymi doupaty v uzkych ulickach a misto, kam se jezdili povyrazit americti vojaci v dobe vietnamske valky. Ono toho k videni zase tolik neni. Prosli jsme kolem zajimavych kolonialnich budov (asi nejhezci je hlavni posta), navstivili dulezita muzea (Muzeum valecnych pozustatku s fotografiemi valecnych reporteru, kteri se uz nevratili zpet), Palac sjednoceni (sidlo tehdejsi jihovietnamske vlady a jeste drive dum hlavniho guvernera Indociny) a prolezli jsme 40 km vzdalene podzemni chodby v Cu Chi, neuveritelne propracovanou sit chodeb, bunkru, studni, zasedacich mistnosti, ktere vyuzivali prislusnici Vietkongu proti Americanum. Vsechny pokusy o dobyti, vyplaveni, vybombardovani skoncily neuspesne. Pri nasazeni specialnich oddilu “sklepnich krys” se zivotnost techto prislusniku snizila na minimum. Pri nasazeni specialne cvicenych psu zacal Vietkong pouzivat mydlo a uniformy americke armady. A ani kobercove nalety nakonec neuspely.

Jsme ale radi, ze po dvou dnech opoustime toto hekticke mesto (nekteri i “na vlku”:-) a vlakem se pres noc vydavame do primorskeho letoviska Na Trang.

Angkor je palacovy komplex, ktery vznikl v angkorském období (roky 802 az 1432). Behem této doby dosáhla khmerská ríše nejvetší územní rozlohy a rozkvetu v kulture a v umení. Behem této doby byly postaveny všechny slavné stavby. Muzete zde stravit jeden den (jako “masovi” turiste a videt jen hlavni “atrakce”) nebo I tyden a prohlednout si vzdalene chramy a svatyne, kterych je temer 100 a jsou rozprostreny na vice jak trech tisicich kilometrech ctverecnich. Nejznamejsi (i z fotografii) je Angkor Wat, opevnene mesto Angkor Thom az s mystickym chramem Bayon a pralesem zarostly Ta Phrom.

Mame cele dva dny na to, abychom vstrebali vsechny vjemy. Uzasny Angkor Wat jsme si prohledli dopoledne, ale I pri vychodu slunce. Je to zazitek, ktery je treba prozit a vychutnat, protoze jakykoli popis je nicotny. Jsem rad, ze byl cas na navstevu I mene znamych chramu. Kazdy je jiny a ma svuj puvab a atmosferu. Kdyby staly samostatne, byly by ohromnou atrakci. Cely komplex je nejvyznamnejsi pamatkou teto casti sveta.

Na kazde zastavce se nam snazili neco prodat, od tricek az po napoje. Mali prodavaci byli nekdy hodne neodbytni. Ale nekdy bylo tezke ty deti odmitat. Pri veceri k nam prisel maly klucina a jako ostatni deti nam zkousel prodat pohlednice. Uz od pohledu bystry kluk hned vedel hlavni mesto nasi republiky, dalsich evropskych zemi (i kdyz na Slovinsko a Estonsko se nechytal, ale od nas to byla trochu podlost), anslictina lepsi nez u nekterych z nas, tak jsme ani netlacili cenu dolu a nechali ho udelat “zivotni kseft”. Bylo az dojemne sledovat jeho radost. Snad bude mit v zivote stejne stesti…

Ty pohledy, ktere prijdou domu, jsou od neho.

V byvale francouzske kolonii je znat tento vliv I v jidle a piti. Pecou se tu bagety, prodava se francouzske vino a syry. K veceri jsme v jedne, pro mistni vyhlasene restauraci, sezrali vsechny zaby, co tam meli.

V Bangkoku jsme videli za ty dva dny vsechno podstatne. Pokud nechcete travit dalsi dny na Pat Pong v barech, nechat se balit holkama, klukama nebo “ladyboys” nebo jen kalit v nejakym turistickym skanzenu, musite se posunout nekam jinam. My jsme vyrazili brzy rano, po par hodinach spanku, smerem ke kambodzske hranici. V podstate by dnes nebylo o cem psat, kdybychom nezazili “hranicni” mafii. Michal vedel, ze vizum stoji 20 USD a nemame ptatit vice. Poprve to zkusili 10 kilometru pred carou. Ridic zastavil v restauraci, kde nam zacali bulikovat, ze zadna jina moznost jidla az do cile cesty neni, ze nam zaridi viza za 1 300 bathu, jinak ze na hranici stravime 3-4 hodiny, ze musime pockat na dalsi skupiny a zajisti bus, prestoze mame zajisten odvoz az do cile. Jeste se nejakou dobu dohadovali, ale na hranici nas nakonec dovezli. Tam nam opet tvrdili, jak budeme cekat a ze viza zaridi za 1 000 bathu. Nevymekli jsme, dosli na celnici, kde ten samy clovek – statni zamestnanec(!) – opet zkusil castku tisic bathu. Dalsi celnik, vydavajici viza, tvrdil, ze se to pred dvema dny zdrazilo. Michal zustal tvrdej, tak nam po chvili obstrukci dali vsem viza, kde byla cena 20 USD, tedy asi 700 bathu… A to vsechno pred zrakem turisticke policie, ktera ho mela doslova I obrazne zrovna odvracen. Neskutecnej “byznys” pro zprosredkovatele a statni uredniky. Jedou v tom vsichni a hezky se o turisty deli. Ten “nas” se porad kolem nas jeste motal na autobusovem nadrazi a ukazal nam bus, do ktereho jsme nastoupili. Zrejme nas zkousel “prodat” a nekoho zinkasovat za “zprostredkovani”. Ale vlastne to dobre dopadlo – viza za 20 jsme dostali a celnici nas ani nenechali za odmenu vydusit na hranici. Takze pohoda. Jeste dojet do Siem Reap a uz se tesime na Angkor Wat.
(Psano a odeslono na kambodzske hranici ve 13:45 mistniho, 7:45 domaciho casu)
PS. Takze takova pohoda to zase nebyla…Turisticka mafie funguje dobre a efektivne. Sice jsme meli jizdenku az do Siem Reapu, ale bez zaplaceni nebylo mozne pohnout se dal. Dokonaly system, ze ktereho neni uniku. A jeste se vam mistni bossove smeji do ksichtu. Nakonec jsme vzali 2 taxiky a vydali se na zbyvajicich 150 km. Ale pohoda to stale jeste nebyla – neuveritelne prasna a hrbolata silnice, kde se nedalo jet rychleji nez 50 km za hodinu (jen druhy,sileny nebo zfetovany ridic jel 90), kolem neuveritelna bida, kdy zkuseni rikali, ze chudi Indove by se tady mohli ucit chudobe… A potom, za 3 a pul hodiny, v cili cesty, ohromny kontrast – luxusni hoteli, golfove resorty, drahe restaurace. Angkor je ohromny business. Doslova. “Spravuje” ho mistni ropna spolecnost, ktera inkasuje ohromne castky jen na vstupnem (denni vstupenka je za 20 USD) a zpet investuje jen malou cast prostredku. A ze zisku jeste vyplaci politiky, kteri ji toto umoznili. Turisticka hranicni mafie je proti teto jen zabarina…

Cesta, prvni vune Indociny

Letiste ve Vidni bylo malou pripravou na liduplnou Asii. Tech par sedadel v “cekarne” bylo beznadejne obsazeno a oblezeno, do startu za vice jak 4 hodiny se nedal vydrzet ve stoje , takze nezbyvalo nez se usadit v hale na zemi a nakoupit neco ve “free shopu”.

Mysleli jsme, ze si po priletu udelame odpocinkovy den, ale po dvou pivech k snidani jsme se dohodli jinak. Dopoledne jsme zaridili letenku pro muj a Tomasuv drivejsi navrat zpet do Bangkoku. A potom uz bylo po zbytek dne intenzivni “dezavu”. Za 11 let od posledni navstevy se hodne zmenilo, ale stale jsem byl schopen poznat mista, kde jsme si tenkrat davali neco dobreho k jidlu, prochazeli je nebo jsme meli jen sraz. Je prijemne opet projit rozsahly komplex Wat Po s lezicim, do nirvany vstupujicim Buddhou, Wat Traimit s nejvetsim Buddhou z ryziho zlata, nechat se znovu okouzlit Kralovskym palacem a Wat Phra Kaeo se smaragdovym Buddhou , projit zastrcene ulicky cinske ctvrti v Sampeng, jen pres mustky prejit do indicke ctvrti Pahurat , kam bezny turista nevleze a vnimat vsechny vune a pachy Asie.

Neco se ale preci jen zmenilo – uz se treba neda vylezt na druhou uroven Wat Arun, ale I tak to je uzasna stavba a misto.  Nebo Khao San – ulice “batuzkaru” (kde i tentokrat bydlime) je jeste vice pitoreskni (asi jako kdyz se z neceho “nezavisleho” stane “pop”). Ale koktejl vuni, barev a pachu se neda zapomenout a bude vzdycky fascinujici.

Zitra rano nas ceka celodenni prejezd dal na vychod – smer Kambodza, cil Siem Reap a palac Angkor.

Pratele,

tak jsme s pavlou na miste. Je to sileny techno, nevim
jak muze nekdo charakterizovat Thajsko jako rozvojovou
zemi. Priletite na nove letiste, to Videnske je proti
tomu jak letiste v Labuanbaju na ostrove Flores.
Vyjdete dlouhymi chodbami, vse je dobre znaceno k
imigration, tam vam orazitkuji pasy a date jim ten
papirek, co vam rozdaji v letadle. Potom si vezmete
veci, projdete kolem celniku a budete venku.
Ja tam na vas budu cekat okolo cca 6:00, pojedu v pet
z centra, tak by to melo vyjit.
Nema cenu spechat, vsechny hotely jsou po strechu
narvany a mista se uvolnuji az kolem desate,
jedenacte. Ja jsem dneska lital hodinu, nez jsem
sehnal jeden pokoj pro nas. A to sela ulice Khao san
byla uz po ranu plna lidi sedicich na baglech a
cekajicich na pokoje.
Turistu jsou tady sileny davy, Paharganj v Dilli je
proti tomu tradicni ctvrt pro mistni.
Poptaval jsem se po ceste dal a pokud to bude mozne,
vyrazil bych co nejdriv. Pani v jedne cestovce mi
rikala, ze hranice Kambodzi byly na 5 dni zavrene,
protoze se tam uz nevejde vic turistu….

Tak si uzijte let a sejdeme se na letisti.

Michal

Před každým odjezdem stále větší stres z toho, že něco nestihnu, i když vím, že něco určitě nestihnu. Ani žádné těšení a radost z další cesty. Ta přijde až ráno na letišti až definitivně vzdám snahu ještě stihnout poslední pracovní věci.