…

Nějakou dobu se v Albánii pohybujeme po silnicích, takže s klidným svědomím mohu napsat, že jsem zatím asi nezažil horší způsob řízení, než zde. V úzkých serpentinách auto v protisměru? Běžné, řidič totiž píše SMS nebo telefonuje. Nedání přednosti? Běžné, X krát denně,  protože řidič z vedlejší silnice zásadně nekouká vlevo, co kdyby tam zrovna jelo auto. Omezení rychlosti? To je jen značka. Není to ale jen tím, že by řidiči chtěli porušovat pravidla. Oni totiž úplně nezvládají svoje vozidla. Především se nedokáží rozjet do kopce, takže pokud přijíždí z vedlejší silnice, která je do kopce, zásadně nedají přednost, protože by se už nerozjeli. Jednosměrka? Rovněž jen značka. Zákaz předjíždění? Značka, o které nevědí, co znamená? Někdo blokuje ve městě jeden nebo oba pruhy a jede dvacítkou třeba pět minut?  Řidič píše SMS!  Všechno to jsou situace, které se nestávají jednou, ale mnohokrát denně.

…

Pokračování »

…

Cesta začíná být slušnou improvizací. Chybějící mapy v navigaci jsme nahradili již doma staženými mapami z mapy.cz. Téměř geniální počin, který nám doma umožňuje pohyb po neturistických cestách a v cizině túry nebo orientaci ve městě. 

Mnohem nepříjemnější záležitosti je porucha čerpání vody ze zásobní nádrže. Kemper jsme si půjčovali hlavně z důvodu „soběstačnosti“ pro táboření mimo civilizaci a na plážích. Vyzkoušeli jsme všechny rady majitele, ale voda neteče. Asi rozbité čerpado. Naštěstí máme rezervní skládací kanystr, který jsme na cestu pořídili. Jenže ten naopak teče… Plastové láhve to jistí. A ještě doma narychlo uříznutá hadice, kterou čerpáme vodu do a  ze zásobní nádrže. 

Psovi se rozbilo samonavíjecí vodítko. Taková blbost, ale Robin se teď neustále zapletá do volné šňůry a strašně zuří. Aby ne, když se mu dělají smyčky kolem kuliček.. 🙂

Ve vybavení kempru zřejmě chybí redukce připojení, takže v místě, kde je elektrická přípojka, nemůžeme zapojit prodlužovací šňůru. „Jak dlouho vydrží lednice na baterii bez zapojení do zdroje nebo chodu motoru?“  „Na stupeň 3 týden“  Cha, po dvou dnech na stupeň 2 je baterie z 80% vybítá… 

…

Pokračování »

…

Snad v každém průvodci po různých částech světa zpochybňují či varují před řidičským „uměním“ místních řidičů. Nejinak je tomu v Albánii. Statisticky je zde nejvíc smrtelných nehod v celé Evropě. Při budování albánského socialismu zde téměř nejezdila žádná auta. Po jeho konci se překotně dovážely především mercedesy, ale i další ojetiny. A Albánci si zřejmě mysleli, že jsou stejně nesmrtelní, jako když řídí koně nebo osla…ovšem silnice jsou lemovány nekonečnou řadou pomníčků. 

Prvním větším městem po překročení albánské hranice bylo Korçe. Prý nejčistší město Albánie, kde se dokonce dodržují silniční pravidla. První velký „kruhák“, po kterém tu jedu, stopky u silnic, které se připojují. Řidič na mě kouká, ale vůbec nezpomaluje, naše dráhy se rychle protínají,  dupu na brzdu. Další kruhák a podobná situace. Tak jestli je tohle místo, kde se dodržují pravidla, tak se máme opravdu na co těšit… 

…

Pokračování »

…

Nebývá účelné popisovat přepravu na cesty, ale tentokrát při přebírání „kempru“ zazněly výroky hodné zaznamenání. Dlouho jsem je bral za veselé, vždyť začínala další cesta a dovolená, ale jen do určitého momentu. 

Ráno v osm měl stát před naším domem kemper..

„Kde jste, neměl jste tu být v osm?

Já se omlouvám, měli jsme problém s tím potvrzením v angličtině, majitel ho nechal v jiném autě. 

A to jste mi nemohl zavolat?  

Neměl jsem číslo. 

Ale to jsem vám poslal obratem mailem, jak jste chtěl. 

Jenže já jsem už nečetl maily.“

… 

„A jel jste přes ten Mělník a Kralupy, jak jsem vám říkal,  abyste se vyhnul průjezdu Prahou a šetřil čas? 

Jel. Ale potom mě navigace hnala přes Prahu“ 

… 

„Jak jste mi potvrdili před měsícem a znovu minulý týden, je opravdu v navigaci Albánie? 

Ano, jel jsem podle ní k vám. 

No, to jste asi z půjčovny k nám nejel, že?!  Tak je tam Albánie?

Ano, jsou tam aktuální mapy celé Evropy.“ 

…A nejsou!  Ani Srbska, ani Makedonie, ani Černé Hory, ani BaH!  Jen západní Evropa. Pojedeme „naslepo“, vědět to dříve, tak se dá ještě něco udělat ..! 

„Dobrý den pane majiteli. Ačkoli jste mi třikrát potvrdili, že tam jsou mapy celé Evropy, tak nejsou! 

To není možný, tak to tam asi VW nepokrývá… 😀

A co mám teď na cestě dělat?

Kupte si na pumpě mapy a jeďte podle nich.“

Logická odpověď. Jen to má zádrhel – navigátor by musel umět mapy číst…Takže v našem případě bych mapu opět brzy rozerval a vyhodil z okna. V této souvislosti připomínán knížku „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“…

…

„Kde je ten kanystr na naftu, sada náhradních žárovek a hadice na doplnění vody, jak jsme si rovněž potvrdili? 

Tak to mi to tam nedali.“ 

…

„Tady je ještě smlouva.

Jaká smlouva, tu jsem od vás před měsícem dostal podepsanou, podepsal jsem a poslal zpět. Navíc mi dáváte k podpisu starou verzi smlouvy, kterou jsme ještě dost pozměnili…“

…

„Je tu ještě drobný problém, to auto trochu žere olej… 

Co to znamená? 

Tady máte dva kanystry oleje a každých 500 km zkontrolujete olej a doplníte. 

Cože?!  Jako že cestou tam třikrát zastavím, počkám, až motor vychladne a doleju?

Tak stačí, až když bude svítit kontrolka. 

Není to už pozdě? A kolik toho tam naleju?

Trochu…Litr.“

…

Pokračování »

Kam se vypravit o prázdninách, když je všude plno lidí, obležené pláže, plné hotely a restaurace? No přeci na Balkán! Ale hodně daleko. Tam, kam zatím ještě nejezdí mnoho lidí. Kde je ještě divoká příroda, prázdné pláže, zajímavé památky, resturace jen pro místní, neznačené cesty a lidé, kteří mají radost, že vidí cizince.
Existují ještě v Evropě taková místa? Věříme, že ještě ano. Půjčujeme malý „kemper“ a vyrážíme do Albánie. Všichni. I se psem Robinem.

Země orlů, Škipetarů a neobvyklých zážitků – tak zní klišé a titulky článků, které lze najít na internetu a v cestovatelských časopisech. Škipetary potkáme určitě – tak se postaru označují obyvatelé Albánie. Orly snad taky uvidíme v horách. A neobvyklé zážitky? Nepochybně. Kromě únosů, vražd na potkání, krevní msty, odebírání orgánů, džihádistů a divokých krvelačných vlků a medvědů lze zažít setkání s divokou a panenskou přírodou, antickými památkami, průhlednými jezery a nádhernými prázdnými plážemi. A samozřejmě s pohostinnými lidmi, kteří ctí staré tradice, kdy host je opravdu pánem do domu, o kterého se musí dobře postarat a když je třeba, tak ho chránit i se zbraní v ruce…Ale dost romantických představ a na jihovýchod do reality!

Neobvyklé zážitky ale začínají již doma v Čechách… Po dvou měsících, kdy máme rezervovaný „kemper“, podepsanou smlouvu, složenou zálohu, zaplaceno půjčovné a poslední týden intenzivně komunikuji s půjčovnou a ladím detaily, mi náhle přistane mail s informací, že pronajímatel vrátí v den našeho odjezdu vůz, který se musí ještě celý vyčistit (jasně, za to si platím) a jestli není problém, když vůz dostanu o den později. Jasně, že to je problém! Jsme v Čechách, ješte se musíme hodně učit, aby to s půjčením auta proběhlo alespoň jako v Africe…