Kruh se pomalu uzavírá… Pá přeplanoval trasu a k Ohridskému jezeru jsme to vzali zkratkou přes Albánii. S loňskou trasou jsme se protnuli v jižní části jezera v městečku Pogradec a pokračovali po východní straně jezera do Makedonie směr Ohrid. Pokračování »

Mezi Malým a Velkým Prespanským jezerem jsme našli konečně od veškeré civilizace vzdálené místo, kde jsme se na dvě noci utábořili a já jsem si konečně zase mohl dělat, co chci – značkovat teritorium, ňafat, chodit na výpravy do okolí a kadit kdy chci. Jen na koupání to tam kvůli rákosí, bahnu a vodním rostlinám moc nebylo.  Pokračování »

Dojeli jsme na sever do hor s legračním názvem Pindos. Je zde řada vesniček s kamennými domy s břidlicovými střechami, kde se nezastavil čas… Pá si zde zlepšoval náladu po blamáži s věštírnou, malá h stále něco fotila a Pí po mě uklízela hovna.  Pokračování »

Tak tohle je zatím nejlepší historka. Takhle nasranej Pá nebyl za celou dobu 🙂 Ale od začátku, protože tenhle příběh se neodehrál v jeden den.

Při odjezdu z Meteory Pá naplánoval zastávku na nejvýznamnější památce této oblasti – dodonskén divadle s věštírnou. Místo leží nedaleko od dálnice táhnoucí se horami, s řadou tunelů. Navigace nás ale vyvedla mimo dálnici a zpět na ni do protisměru, takže jsme přejeli v opačném směru dlouhý úsek s tunely a zaplatili podruhé mýtné, abychom se mohli opět až na odbočce na Meteoru vrátit zpět a mýtné si zaplatit potřetí…  Pokračování »

Z východu jsme přejížděli celé Řecko zase na západ, až k Jónskému moři. Cestou jsme se stavili na nějakým zbořeništi s hezkejma sloupama a mozaikama, kde mě páníčkové vláčeli v příšerným vedru po celým rozsáhlým areálu. Byl jsem tak vysušený, že jsem nemohl pomočit ani všechny památky, které jsem chtěl. Do muzea mě naštěstí už netahali, ale nechali mě v autě na sluníčku, takže jsem si moc nepomohl. Jmenuje se to tam Pella a narodil se tam Alexander Veliký. Pokračování »

Tak po mě pojmenovali i strom 🙂 

Jedeme na východ. Moc to nechápu, protože když se prej zeptáte Řeků, co tam je, odpoví, že nic. A ještě Turci. Spíš by tam měli být Bulhaři. 

Stavili jsme se v nějakým docela hezkým městě s tureckou čtvrtí a hradem. Kavala se jmenuje. Cestou strmými kamenitými uličkami jsem zkoušel nahánět kočky, ale místní drzá rasa se mě nebála. Navíc nahoře na hradě mě chtěla sežrat fena nějakýho bulharskýho vlka.  Pokračování »

Odjeli jsme na jih k moři na Chalkidiki, kde jsou prej hezký pláže. Zamířili jsme rovnou na ten druhý výběžek poloostrova – prostřední prst. Vztyčený prostředníček… A tady začalo být jasné, jak prakticky vypadá řecký nejvýznamnější svátek – přijeli jsme za tmy, takže hledání místa na přenocování bylo nemožné. Objížděli jsme kempy a všude bylo plně obsazeno. Až v jednom bylo ještě nějaké místo mimo zastínění, pěkně na sluníčku 🙂 Aspoň si páníčkové užijí teplo. Pokračování »