Tak všechno dobře nedopadlo…a ani vánoce a ani silvestr neoslavíme s dalšími členy rodiny…Jirka s Míšou včera neodletěli. Byrokracie zvítězila…
Janička to obrečela, ale jim to stejně nepomohlo.
Alespoň na ně budeme myslet každý den. Sice jím to taky nepomůže, ale snad je to potěší…
Začátek
Vánoce a silvestr trochu úplně jinak…
Po létech tradičně trávených svátcích a delším plánování změny zkusíme, jaké to je prožít konec roku v teple a slavit křesťanské svátky v „nekřesťanských“ místech na ostrově Cejlon.
Z druhé strany zeměkoule za námi přiletí další členové rodiny a pokud vše dobře dopadne, oslavíme vánoce s Míšou a Jirkou v malé horské vesnici Ella s nejkrásnějšími výhledy, obklopené svěže zelenými kopci a čajovými plantážemi…
Rezervace St.Lucia
Ještě ráno jsme doufali, že se nám cestou k bráně z parku konečně podaří zahlédnout černé nosorožce. Cestou jsme se loučili se zebrami, žirafami, slonem, psem hyenovitým a čtyřmi bílými nosorožci. Černé jsme ale vyhlíželi marně…
Rezervace St.Lucia leží mezi Indickým oceánem na jedné a stejnojmenným, největším jezerem v Jižní Africe na druhé straně. Díky bohatosti rostlinných a živočišných druhů a množstvím krajinných typů, byla zařazena na seznam UNESCO.
Nejdříve jsme ale zamířili do městečka St.Lucia, odkud nás zavezli na pláž, přesedli do silného člunu a vyrazili na pozorování jiných “divokých“ tvorů – velryb.
Nejdřív ale musí zkušený skipper zvládnout silný člun tak, aby překonal vysoké příbojové vlny. Asi je na to jen jeden pokus…ten náš byl úspěšný. A potom jsme už mohli vyhlížet majestátné obry, kteří se pravidelně vynořovali nad hladinu sami nebo v páru.
Hluhluwe – Imfolozi n.p.
Hluhluwe je jeden z nejstarších parků v JARu, založen byl ještě na úplném konci 19.století. Nazývá se tropickým domovem nosorožců, protože k Indickému oceánu to je necelých 40 kilometrů a klima je velmi vlhké, zvláště v letních měsících.
Odchycení nosorožci jsou odtud přemísťováni do Krugerova i dalších parků.
Park je dosti kopcovitý, rovina je pouze kolem řek. Místy je zarostlý vegetací, takže to chce hodně napínat zrak při objevování zvířat. A mít štěstí 🙂
Viděli jsme spoustu nosorožců, ale stále marně čekáme na ty černé…Za soumraku jsme ale objevili krásnou lvici.
Ithala n.p.
Už za východu slunce jsme vyjeli na více jak 600 kilometrů dlouhou cestu směrem k pobřeží Indického oceánu. Do národního parku Ithala jsme měli dorazit mezi druhou a třetí hodinou odpolední, abychom ještě stihli odpolední “game drive“, tedy projížďku s pozorováním divokých zvířat. Jenže po hodině jízdy z Krugerova parku náhle těsně před námi uzavřeli silnici přes horské sedlo pro přijíždějící nadměrný náklad. Dopravní policista říkal, že to může být na 2-3 hodiny…s jeho kolegou jsem probíral možnost objížďky, ale tvrdil, že to není třeba, ať počkáme, že to bude trvat tak 40 minut. Říkal jsem, že jeho kolega tvrdil něco o 2-3 hodinách. Jen pokrčil rameny a zakroutil hlavou. Za chvíli k nám znovu přišel a že to může trvat i 1-2 hodiny…Takže 40 min až 3 hodiny jsem si v duchu vynásobil africkým koeficientem a už na nic nečekal a vyrazil objížďkou, kde jsme nabrali více jak 1,5 hodiny zpoždění. Po 100 kilometrech oprava silnice a omezení střídavě do jednoho pruhu. “Evropský“ interval je tak 15-20 min. Zde vynásobeno AK znamenalo čekání téměř 40 minut. A to jsme mohli být rádi, protože na značce byl napsán neuvěřitelný interval 90(!) minut..
Pokračování
Krugerův n.p.
Problémy s vařičem jsou nám v Africe asi souzeny…černoušci sice jako předvedli funkční vařič, ale buď zhasíná nebo hoří čoudivým plamenem. Čím novější model, tím hůře se rozebírá a opravuje. Po třetím pokusu se dá jakž takž používat.
Všechno je, jak má být, jako bychom tu byli zase jen před pár dny a navázali jsme na minulé cesty…i pata se na mě opět “šklebí“ na stejném místě…:-)
Rovněž jsme velmi rychle přešli na africký režim – vstáváme před úsvitem a po večeři po osmé nejdříve odpadnou holčičky a o něco málo později i my…
Ráno nás čekala téměř 600 km dlouhá cesta na sever Krugerova n.p.
Vyrazili jsme brzy, abychom stihli otevřenou bránu do parku v Punta Maria. Po cestě jsme se nasnídali a zastavili dokoupit nějaké zásoby. Jenže africký koeficient opět zapracoval a my jsme k zavřené bráně dorazili za tmy asi 20 minut po šesté…chvíli to vypadalo, že jsme v pr… a nocujeme před bránou, ale nakonec se ze strážního domku vynořili hlídači a po domluvě zavolali do recepce pro doprovod, který nás dovedl za menší pokutu do kempu. Ještě zbývalo najít místo, rozdělat oheň a stany, dát si skvělé jehněčí a jít spát, abychom byli připraveni brzy ráno vyrazit do parku, který má rozlohu asi jako Belgie. Je 350 km dlouhý a 65 km široký.
Pilanesberg n.p.
Tentokrát odbavení na letišti proběhlo hladce – žádné podezření z výbušnin, žádné zrušené letenky. Všechno mělo být až směšně jednoduché. Jenže letíme do Afriky a je třeba počítat se spoustou věci.
Nepočítali jsme s téměř dvouhodinovým zpožděním, které jsme nabrali ještě v Mnichově. Přišla bouřka a v letadle jsme si hezky počkali, až odezní. A potom jsme ještě počkali na další zpožděný spoj, aby šťastlivcům letadlo neuletelo. Ovšem díky tomu odletěl spoj mnoha dalším v Johanesburgu….